Sepolcro Bronzový had

K hudebním vrcholům církevního roku v době baroka patřilo uvádění italských oratorií na Velký pátek večer a odpoledne na Bílou sobotu. Takto byla roku 1724 založena tradice, která přetrvávala v dvorním kostele v Drážďanech až do roku 1825. Obsahem těchto oratorií nebyla samotná zpráva o utrpení Páně, která už měla své místo v liturgických čteních hlavních bohoslužeb, ale vyprávění ze Starého i Nového zákona uváděné do spojení s utrpením a smrtí Ježíše Krista.

Hudbu k provozování u Božího hrobu (neboli sepolcra) skládal takéi Jan Dismas Zelenka. Tři menší napsal na objednávku Collegia Clementina v Praze. Libreto k jednomu z nich Zelenkovu　oratoriu Bronzový had vytvořil drážďanský dvorní básník Stefano Benedetto Pallavicini podle 21. kapitoly starozákonní Čtvrté knihy Mojžíšovy. Biblický spor mezi Bohem, Mojžíšem a izraelským lidem rozšířil o tři další osoby - Azariáše, Eglu a Namuela. Po úvodním sboru, v němž lid proklíná své putování pouští do zaslíbené země, touží Azariáš, Namuel a Egla po návratu do Egypta a stěžují si na svůj úděl. Svým rouháním rozhněvají Boha, který zaplaví jejich tábor tisíci jedovatými hady. Tváří v tvář blížící se smrti se stupňuje nejen jejich nářek, ale také pokání, až Mojžíš požádá Boha o odpuštění. Bůh vyzve Mojžíše, aby ulil bronzového hada a postavil ho na viditelné místo. Kdokoliv bude uštknut a pohlédne na toto zobrazení, má být zachráněn. Egla oplakává úděl svého umírajícího syna. Azariáš mu přinese dobrou zprávu o možné záchraně pohledem na bronzového hada. Než se dílo uzavře chvalozpěvem lidu, poukáže Mojžíš na Kristův vykupitelský kříž, jehož předobrazem je pozvednutí hada na poušti. Přestože Zelenka vytvořil hudbu podle vzoru italských oratorií, v mnohém liší. Nezvyklé pro italský typ oratoria je dvojí promluvení Boha i to, že dílo nemá předehru, ale v úvodu i v závěru jsou dvojité sbory. My si oratorium “Bronzový had” poslechneme v nastudování: Hany Blažíkové, Petry Noskaiové, Petera Kooje, Alexe Pottera a Jaroslava Březiny. Spoluúčinkuje soubor Ensemble Inégal, řídí Adam Victora.

Druhou částí Hudební siesty Bílé soboty bude znít duchovní kantáta Georga Philippa Telenmanna. Tento německý barokní skladatel, žijící v letech 1681 až 1767 vytvořil během svého života několik cyklů duchovních kantát, které jsou většinou seřazené podle svátků církevního roku. Mezi první se řadí pět sbírek cyklů kantát z let 1716 až 1717, které vytvořil za svého působení ve Frankfurtu pro Katharinenkirche a Barfüßerkirche, kde byl kapelníkem. I přes jeho mládí jsou to již velice dobrá díla, která se hrají dodnes. Na tyto cykly později navázal, když odešel do Hamburku. My se v sobotu ohlédneme za kantátou ”Ach Herr! Lehr uns Bedenken wohl"  -  “Ach Pane, nauč nás pamatovat, že jednoho dne zemřeme”. Uslyšíme ji z nahrávky, kterou natočil pěvec bas Klaus Mertens, a soubor Accademia Daniel. Nastudoval a řídí Shalev Ad-El.