Připomeneme Respighiho

Devátého července roku 1879 se v Bologni narodil pozdější hudební skladatel a dirigent Ottorino Respighi. Zemřel 18. dubna roku 1936. Pocházel z rodiny, kde otec i dědeček byli profesionálními hudebníky. Sám Ottorino od mládí studoval hru na housle a později i skladbu na bolognském hudebním lyceu. Později se stal členem orchestru italské opery. Když roku 1901　přijel s orchestrem na pětiměsíční turné do Petrohradu, využil zdejšího pobytu ke studiu skladby u Nikolaje Rimského-Korsakova. Následujícího roku se vydal do Berlína, kde studoval u Maxe Brucha. Od roku 1913 pak sám vyučoval na římské “Konzervatoři svaté Cecílie” a po deseti letech se na tři roky stal jejím ředitelem. Jako skladatel se proslavil zejména svými orchestrálními díly, které se vyznačují velkou zpěvností a zvukomalebností. Je považován za typického představitele neoklasicismu, přesněji neorenesance a neobaroka. Ve svých dílech kombinuje hudební romantismus 19. století s hudebními formami baroka a renesance. Respighiho skladatelské dílo je velmi rozsáhlé, ale v povědomí koncertního publika je zapsáno nejvíce trojicí impresionistických symfonických básní: Římské fontány, Římské pinie a Římské slavnosti.

My z jeho díla v den výročí uslyšíme: Suitu číslo 3 ze souboru Suity starých tanců a árií, Koncert a moll pro klavír a orchestr a Římské fontány.