Premiéra Mozartovy opery v Praze

Velká očekávání doprovázejí nové – a v případě pražského Národního divadla vůbec první – nastudování opery W. A. Mozarta La finta giardiniera – Zahradnice z lásky. Pod inscenací je totiž podepsána zkušená tvůrčí dvojice Ursel a Karl-Ernst Herrmannovi, která má v operním světě podobnou pověst jako Peter Greenaway nebo David Lynch v oblasti kinematografie – spojuje je důraz na obrazovou stránku díla, kdy výtvarné ztvárnění je suverénním nositelem sdělení a zásadním prvkem sugestivní, imaginativní atmosféry. Inscenacím manželů Herrmannových navíc dodává divadelní punc jejich umění detailní herecké práce se zpěváky, takže postavy napsané Mozartem před více než 200 lety ožívají naprosto současnými a věrohodnými emocemi. Herrmannovi dokážou překvapivě interpretovat zdánlivě jednoznačné či jednotvárné situace, opera se v jejich pojetí zbavuje zastaralých konvencí a stává se strhujícím, ale i mimořádně vtipným, hravým a zábavným divadlem plným nápadů a překvapení. Česká odborná veřejnost manžele Herrmannovy ocenila Cenou Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci už za jejich předchozí práci pro Národní divadlo, Mozartovu operu La clemenza di Tito / Titus.

Opera La finta giardiniera – Zahradnice z lásky bude ve Stavovském divadle v premiéře uvedena 25. a 27. října (představení začínají v 18.00). Atraktivitu titulu, jejž napsal W. A. Mozart v devatenácti letech, zvyšuje například fakt, že zazní ve své dlouho neznámé, kompletní původní italské verzi. A dále skutečnost, že dirigentskou taktovku bude držet Tomáš Netopil, budoucí šéfdirigent orchestru opery Národního divadla. “Jsem rád, že můžeme repertoár opery Národního divadla rozšířit o dosud neuvedenou Mozartovu operu. Zároveň si nesmírně vážím spolupráce s manželi Herrmannovými, kteří toto rané dílo jednoho z největších hudebních geniů velmi dobře znají – s velkým úspěchem je před lety inscenovali v bruselském Théâtre de la Monnaie,” dodává šéf opery Národního divadla Jiří Heřman. Více na www.narodni-divadlo.cz.

Mozartova opera o “zahradnici jen na oko” je rokoková hříčka a zároveň i nadčasová výpověď o lásce v lidském životě. Výmluvná je již samotná zápletka: Don Anchise miluje Sandrinu, ta ale miluje hraběte Belfioreho, který se má oženit s Armindou, již pro změnu miluje Don Ramiro. Aby toho nebylo málo, služka Serpetta, po níž prahne sluha Nardo, zase miluje Dona Anchiseho... V tomto propletenci Mozart velice oduševněle prezentuje celou řadu možných i nemožných variant milostných situací, roztomilých, groteskních, dojemných, ale i takových, v nichž jde o zdravý rozum či dokonce o život. To vše s až překvapivým, archetypálním přesahem.
“Myslíme si, že devatenáctiletý Mozart v opeře La finta giardiniera vytvořil již velmi dobré dílo, prozrazující znalost lidské psychologie, citových vzplanutí i hlubokého utrpení, jak je zná láska. V některých áriích jsou vylíčeny stavy hraničící se šílenstvím a v případě Sandriny a Belfioreho jde o postavy, jejichž vášně překračují i tuto hranici. Takto extrémně exponované postavy již později Mozart nikdy nevytvořil. Snad jsou ojedinělé momenty, třeba u Královny noci, které se tomu blíží, ale takto vypjaté city – to je skutečně v celém Mozartově díle unikát,” vysvětluje režisérka Ursel Herrmannová.

Jediné reprízy v této sezoně budou uvedeny 2. 11., 9. 11., 17. 11. a 10. 12. ve Stavovském divadle. Představení začínají v 18:00 nebo v 17:00. Na všechna představení je již nyní možné zakoupit vstupenky. U příležitosti premiéry opery La finta giardiniera se mohou diváci na několika doprovodných akcích blíže seznámit nejen s inscenací a průběhem zkoušek, ale i dílem samotným. 25. října od 16:30 hodin, v den premiéry, se uskuteční vernisáž výstavy “Mozartova Zahradnice a její osudy” v Mozartově salonku ve Stavovském divadle, spojená s přednáškou Mgr. Milady Jonášové, Ph.D., (Akademie věd ČR) - přední českou odbornicí na Mozartovo dílo. Výstava a přednáška přiblíží vznik a osudy této málo hrané Mozartovy opery. Podrobnější informace jsou k dispozici na www.narodni-divadlo.cz.

La finta giardiniera, “dramma giocoso” z roku 1775, je Mozartovým již devátým jevištním dílem a teprve jeho druhou komickou operou. Mozart ji psal na sklonku svého osmnáctého roku pro mnichovskou karnevalovou sezonu na objednávku tamního divadelního intendanta Josepha Antona von Seeau. Jako předloha k nové opeře posloužilo Mozartovi libreto Giuseppa Petroselliniho, které pod názvem La finta giardiniera zhudebnil již rok předtím italský skladatel Pasquale Anfossi. Mozart napsal svou “Fintu” během podzimu 1774 a 13. ledna 1775 se v mnichovském Salvator-Theater konala její premiéra. Přestože byla úspěšná, inscenace se v Mnichově hrála pak již jen dvakrát a byla to také poslední představení původní italské verze této opery za autorova života. V roce 1779 o operu projevil zájem divadelní ředitel Johann Heinrich Böhm, který svého času vedl také německou divadelní společnost v Brně. Operu však bylo třeba přepracovat do podoby německého singspielu. Italština byla tedy nahrazena němčinou, té byly přizpůsobeny i zpěvní hlasy a místo zpívaných recitativů se objevily mluvené německé dialogy. Pod názvem Die verstellte Gärtnerin byla tato úprava uvedena poprvé 1. května 1780 v Augsburgu. Na rozdíl od jiných Mozartových oper převáděných do formy singspielu byla tato úprava podle všeho autorizována samotným skladatelem.

Německá singspielová verze, hraná později pod názvem Die Gärtnerin aus Liebe, si pak získala popularitu a žila vlastním životem, zatímco původní verze italská upadla v zapomnění. Mimo jiné také proto, že se pravděpodobně již za Mozartova života ztratila partitura k 1. jednání a italskou verzi tedy nebylo možné spolehlivě rekonstruovat. To se podařilo poprvé až v roce 1978, kdy vyšla u nakladatelství Bärenreiter původní La finta giardiniera v kritické edici založené mimo jiné na unikátním pramenu pocházejícím z hudebního archivu zámku v Náměšti nad Oslavou. Také další, nedávno objevený a vzácný opis partitury původní verze pochází z českých zemí – nachází se ve sbírkách pražské strahovské knihovny.

Novodobá inscenace manželů Ursel a Karla-Ernsta Herrmannových je historicky prvním uvedením původní italské verze opery La finta giardiniera v Národním divadle. Cílem tohoto projektu však není pouze rozšířit mozartovskou nabídku ve Stavovském divadle o málo známý titul, nýbrž především stvořit inscenaci, která promlouvá současným divadelním jazykem k současnému publiku. Manželé Herrmannovi, kteří operu La finta giardiniera režírovali již v roce 1985 v bruselském Théâtre de la Monnaie, zakládají svou režijní koncepci na detailním rozboru hudebních a dramatických kvalit Mozartovy opery. Jejich umění vytěžit ze zdánlivě staromódních operních děl věrohodný, sugestivní a nadčasový obsah mohli diváci Národního divadla ocenit již v případě inscenace jiné Mozartovy opery La clemenza di Tito. Opera La finta giardiniera přináší na rozdíl od Tita odlišný materiál, spojuje totiž v jednotu prvky úctyhodné a vážné s prvky směšnými, radostnými i pošetilými. Tato jednota, toto balancování na hraně je typické pro Mozartova vrcholná díla jako Únos ze serailu, Don Giovanni, Figarova svatba a Così fan tutte, za jejichž předobraz můžeme operu La finta giardiniera považovat. Dvojakost, paradoxy postav a situací je také to, co Ursel a Karla-Ernsta Herrmannovy na této opeře zajímá nejvíce. Výmluvný paradox obsahuje také pracovní motto, které pro svou inscenaci zvolili. Cituje z libreta postavu purkmistra Dona Anchiseho (tzv. Podesty): “Amor vi ferì, vi sani amore” tedy “Když vás láska zranila, ať vás také vyléčí”. Herrmannovi upozorňují, že přestože je děj opery postaven na vyumělkovaném rokokovém propletenci (A miluje B, B nemiluje A, nýbrž C, C nemiluje B, nýbrž A atd.), postavy pouze navzájem nekoketují a neškádlí se, nýbrž zakoušejí nejrůznější emoce, ba dokonce záchvaty a stavy posedlosti až šílenství. Režiséři proto usilují o to, aby každá postava naprosto přesvědčivě a pevně hájila svou pravdu a své city a aby se vyhnula povrchní stylizaci. Mozartovu operu pojímají bezvýhradně jako drama, byť jsou jeho hrdinové pouze obyčejní a ve své nedokonalosti směšní lidé.
Podle slov Karla-Ernsta Herrmanna je Stavovské divadlo pro takové pojetí opery La finta giardiniera ideálním prostorem. Nejde pouze o inspirující fakt, že tímto divadlem prošel Mozartův génius osobně, ale především o to, že Stavovské divadlo nabízí pro tento operní příběh patřičnou intimitu, v níž se mohou projevit jednotlivé postavy se všemi detaily a záhyby svých charakterů.
V duchu své poetiky provedli manželé Herrmannovi v Mozartově opeře také určité úpravy. Týkají se především recitativů, které jsou na mnoha místech mnohomluvné a často poněkud zjednodušují psychologii postav. V jednom případě je přesunuta árie na jiné místo v ději. Hudební úpravu recitativů, v nichž je text krácen či jinak uspořádán, provedl cembalista Zdeněk Klauda.

U příležitosti prvního uvedení opery La finta giardiniera (Zahradnice z lásky) v Národním divadle připravila muzikoložka Mgr. Milada Jonášová, Ph.D. (Kabinet hudební historie EÚ AVČR) ve spolupráci s Národním divadlem výstavu, věnovanou této málo uváděné opeře devatenáctiletého Mozarta. Komponoval ji na libreto, které už před ním použil Pasquale Anfossi (1774). Stránky z autografní partitury, z níž se 1. akt nedochoval, a Mozartův dopis otci s popisem příprav nastudování opery v mnichovském Salvatortheater mají velkou výpovědní hodnotu. Mozart pak vytvořil i německojazyčnou verzi této italské buffy Die verstellte Gärtnerin, která pak po Augsburku (1780) a Frankfurtu n.M. byla 1796 uvedena v pražském divadle U Hybernů. Expozice předvede i partituru a provozovací materiál ze soukromého provedení Gärtnerin v upravené verzi na zámku v Náměšti nad Oslavou. K vidění budou i kopie nedávno objeveného fragmentu partitury z hudební sbírky Královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově, který byl pravděpodobně součástí hudební sbírky Jana Křtitele Kuchaře, cembalisty v Nosticově (Stavovském) divadle. Zaujmou i fotografie z nedávných inscenací Zahradnice v Bruselu, Kolíně n. R., Linci a v Salcburku. Výstavu mohou diváci zhlédnout v Mozartově salonku při každém představení ve Stavovském divadle od 25. 10. 2008 do 15. 1. 2009.
Výstava se koná ve spolupráci s Kabinetem hudební historie Etnologického ústavu Akademie věd České republiky.