Osmnáct Jeruzalémů

Kantiléna, pěvecký sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno, již dosáhla svého uměleckého vrcholu v oblasti interpretace hudebních děl a překonává hranice běžných dětských a mládežnických sborů. Právě proto se jí nyní otevírají nové možnosti i v oblasti dramaturgické a může si dovolit posun k autorské tvorbě. Vyústěním spolupráce s režisérkou Vandou Drozdovou je scénické zpracování původně prozaického příběhu Jiřího Šotoly Osmnáct Jeruzalémů, které Kantiléna uvádí ve světové premiéře. Tento autorský počin je pro nás velkou výzvou, prověřením dosavadních uměleckých schopností a hranic.

PREMIÉRA INSCENACE OSMNÁCT JERUZALÉMŮ PROBĚHNE V PROSTORU WANNIECK GALLERY V PÁTEK 29. KVĚTNA 2009 V 19:00 HODIN.

Reprízy: v sobotu 30. 5. 2009 v 19:00 hodin, v úterý 2. a pátek 5. 6. v 19:00 hodin a v neděli 7. 6. 2009 v 17:00 hodin tamtéž.

Inscenační tým:

Dirigent Jakub Klecker

Režie Vanda Drozdová

Dramaturgie a dramatizace Vendula Borůvková

Pohybová spolupráce Hana Košíková

Scéna a kostýmy Jana Smělíková

Hudba Tomáš Šenkyřík

Texty písní Vanda Drozdová

Osoby a obsazení:

Kulhavá Johanka Juliána Rychlíková

Malý Prďoch Radim Hirsch nebo Matouš Kokesz

Gotšalk Tříska Vojtěch Sobotka

Mlíčko Tříska Anna Drápalová

Uválená Majdaléna Apolena Rychlíková

Kapička Pankrác Lukáš Kunst

Scíplá Ponciánka Kristina Šimečková

Slepička Utopenec Filip Sasínek

Slepička Pachole Eliška Lízalová

Slepička Psík Petra Princlíková

Žíznivá Evelýna Tereza Dvořáková

Manda Vzaduhladká Lucie Karafiátová

Šnek Odlípy Jan Brzobohatý

Alexandra Lútka Hedvika Hirschová

Judita Bejk Eva Machainová

Mikulka Pařízek Michaela Kovaříková

Půlkapr Janina Kateřina Krpcová

Bára Kopyto Tereza Kolmačková

Královnička Barbora Šejnohová

Hlasy z audionahrávek:

Mnich, farář, obchodník a písař Marian Chalány

Vdova Sidonia Vanda Drozdová

Královnička Barbora Šejnohová

Taneční, herecké a pěvecké party sboru přednesou členové Kantilény, sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno.

Předprodej zajišťuje: Dům pánů z Lipé, Filharmonie Brno a KIC. Hodinu před začátkem představení se budou lísky prodávat přímo na místě. Více informací na www.kantilena.cz/18jeruzalemu

Příběh osmnácti dětí, které se, přesvědčeny plamenným kázáním potulného mnicha, vydají osvobodit Jeruzalém a Svatou zemi z moci Saracénů, vypovídá o možná naivní, ale o to silnější touze změnit svůj život a proměnit sny ve skutečnost.

Některé z nich láká bohatství a sláva, vlastní neklidná duše i náboženské zanícení. Jiné se chtějí jen dosyta najíst a vyspat. V jejich představách leží Jeruzalém za rohem a moře se před nimi rozestoupí, stejně jako kdysi před Mojžíšem. Na cestu odchází plny nadšení a slavnostního očekávání. Dalších několik měsíců bloudí zemí, přejdou Alpy, dostanou se k moři, někteří z nich až na loď vyplouvající z Marseille, ale cesta do Jeruzaléma je samozřejmě nemožná a nesmyslná a většina z nich zaplatí daň nejvyšší. Stanou se lovnou zvěří, které se chce nakonec zbavit moc církevní i světská.

Uvědomujeme si tenký led Šotolova textu v kulisách osmdesátých let a jeho až povinně vyhrocené odmítnutí církve. Zajímají nás ale konkrétní osudy dětí, které se pouti účastní. Hledáme paralely mezi příběhem těchto dětí a živou současností jejich představitelů. Zkoumáme proces proměny čisté myšlenky ve zvrácené dogma, proměny víry ve fanatismus, zabýváme se vlivem “dospělého” světa na svět dětí, ale rozhodně nevnímáme naše hrdiny pouze jako oběti. Chápeme náboženský fanatismus jako opak víry a nevidíme východisko v ateismu. Morálním poselstvím této inscenace může být nalezení “pravé víry” i objevení sama sebe.

První křížovou výpravu inicioval papež Urban II. roku 1095. Jejím cílem bylo dobýt Svatou zemi a osvobodit Jeruzalém z rukou muslimů. Za účast na této vojenské výpravě bylo přislíbeno odpuštění hříchů a ochrana církve. Rytíři, ozdobeni znamením kříže, Svatou zemi skutečně dobili a se střídavými neúspěchy se tu udrželi téměř dvě stě let. Jejich cílem ovšem nebyl pouze Jeruzalém – mocenské výpady podnikali také na území dnešního Turecka, Sýrie, Řecka a Egypta. Devátá křižácká výprava vedená Angličany zcela ztroskotala (stejně jako ta sedmá a osmá) a roku 1472 křižáci horkou půdu nadobro opouští.

Zhruba mezi šestou a sedmou křížovou výpravu umístili kronikáři údajnou výpravu francouzských a německých dětí. Nevinné děti se zdály být v boji o Boží hrob větší silou, než morálně zkažení vojáci. Původcem celého podniku měl být francouzský pasáček Štěpán, kterému se roku 1212 zjevil Kristus a vyzval ho k tažení proti nevěřícím. Štěpán věřil, že se před ním moře rozestoupí a on přejde suchou nohou až do Jeruzaléma. Tisíce dětských poutníků opouštěly své domovy a vyrážely na cestu – po mnoha útrapách nedošly dále než k Marseille. Tam jim podnikaví obchodníci Hugo Železo a Vilém Prase nabídli zdarma přepravu do Palestiny, děti však místo toho rozprodali do otroctví v Alžíru a Alexandrii. Německá výprava, kterou vedl mladík zvaný Mikuláš, doputovala přes Alpy až do Itálie. Někteří z nich se usadili v Janově, ostatní došli až do Říma, kde je papež přemluvil ke zpáteční cestě. Na té zemřela velká část výpravy, Mikuláš mezi nimi. Historikové se však domnívají, že tato legenda je smyšlená a vznikla až o třicet let později, snad chybným přepisováním.

“Kristova prdel zasraná, co asi?!” vzteká se jeden z hrdinů inscenace Osmnáct Jeruzalémů, hoch asi třináctiletý. Na jiném místě se slečny Manda Vzaduhladká a Žíznivá Evelýna dohadují, zda rovnou nezakotvit v hampejzu, když se cesta do země zaslíbené tak vleče. Ty líbezné hlásky mluví sprostě a chovají se jak životem protřelí vandráci a rajdy? Hrdinům Osmnácti Jeruzalémů ale do andělíčků chybí víc, než jen pár křidélek. V minulosti byly děti “malí, slabší a méně výkonní dospělí” a podle toho se s nimi nakládalo. Měly možná drsnější zkušenosti, ale stejně “naivní” touhy jako děti dnes. Vydají se na absurdní a šílenou cestu a jejich nevinnost vezme brzy za své. Na hlad a zimu jsou možná zvyklí, na zradu a ponížení už méně. Ve světě, kde se nedodržují pravidla (mnich jim přece slíbil ráj a slávu), je možné všechno. Obrovský šok ústí v krvelačné řádění, prozření střídá staršlivou deziluzi. Cesta, kterou děti prošly během tohoto příběhu, vede údolím smrti a ještě dál. A duše oklamaná a pošlapaná prostě neovládá květomluvu.