Lazarus F. Schuberta

Schubertovo oratorium Lazarus, patřící mezi hudební perly raného romantismu, bývá někdy označované jako velikonoční oratorium. Proč, to se dozvíme v Bibli. Lazar z Betánie (bratr Marie a Marty) byl podle 11. kapitoly Janova evangelia Ježíšovým přítelem. Onemocněl a zemřel. Teprve čtvrtý den po jeho smrti, přišel k hrobu Ježíš a zázračně ho vzkřísil z mrtvých. V Janově evangeliu představuje scéna vzkříšení Lazara vrcholný bod Ježíšova pozemského působení těsně před jeho zatčením a ukřižováním. Má čtenáře připravit na vlastní Kristovo zmrtvýchvstání. Ježíš před zázrakem vysvětluje Lazarově sestře Martě: “Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, nezemře navěky.”

Uchvácen tímto biblickým příběhem, vytvořil Franz Schubert velkolepé několikahodinové dílo, které se  na koncertních pódiích pro svou náročnost a rozsáhlost objevuje jen zřídka. Ani nám se do Koncertu duchovní hudby nevejde celé. Abychom ho nemuseli krátit, rozdělili jsme ho do dvou částí. První dvě dějství oratoria můžete slyšet v neděli 24. ledna mezi 20.30 a 22. hodinou. Závěr díla (třetí dějství) zazní rovněž v neděli a to od 23. hodiny.

Nahrávku z roku 1996 natočily soubory Gächinger Kantorei a Bach-Collegium Stuttgart s jejich zakladatelem a stálým dirigentem profesorem Helmuthem Rillingem. Na projektu spoluúčinkovali v neposlední řadě také vynikající pěvci: sopranistky Sibylla Rubens a Camilla Nylund, altistka Simone Nold, tenorista Scot Weir a bas Kurt Azesberger.