La Gioconda v Brně

Nejslavnější z 10 oper Amilcare Ponchielliho (1834-1886) La Gioconda bude na jevišti českého divadla v Brně uvedena vůbec poprvé. Jako režisér a scénograf se po divácky velmi úspěšných inscenacích Polské krve a Carmen vrací Tomáš Pilař, který operu zasadil do karnevalových Benátek přelomu 16. a 17. století. „V první řadě akcentuji motiv jakýchsi psychologických masek. Každá z postav vystupuje sama za sebe a zároveň vystupuje za někoho, za koho prostě v dané společnosti vystupovat musí. Právě charakter karnevalu s maskami fyzickými se prolíná s motivem těchto masek metaforických,“ říká Tomáš Pilař o svém režijním konceptu, ve kterém využívá např. odkazů na tzv. caravaggiovské svícení či gestiku renesančních tanců.Typická benátská architektura se stala výraznou inspirací stylizované a proměnlivé scény Tomáše Pilaře i bohatých kostýmů, které jsou dílem Sylvy Zimuly Hanákové.

La Gioconda patří k hudebně velmi náročným dílům – je jednou z mála oper, které obsahují hlavní role pro všech šest hlasových oborů (La Gioconda – soprán, Laura Adorno – mezzosoprán, La Cieca – alt, Enzo Grimaldo – tenor, Barnaba – baryton, Alvise Badoero – bas). Amilcare Ponchielli pojal La Giocondu ve stylu francouzské grand opèra. Využil prostředí Benátek pro širokou škálu hudebních stylů. V opeře zazní barkarola, furlana, slavnostní i církevní sbory nebo velká baletní scéna. V kontrastu k velkým výpravným scénám staví Ponchielli hudebně intimní momenty modlitby i temných vášní. Jeho důraz na roli orchestru, soustředění se na dramatickou akci, práce s hudebními tématy ve spojení s jednotlivými postavami a jejich vyhraněný vokální styl – to vše již předpovídá hudební řeč nadcházejícího verismu. Z řady hudebních čísel Ponchielliho La Giocondy se staly skutečné hity, ať je to Enzova árie Cielo e mar, modlitba Laury či árie Giocondy Suicidio, to všechno jsou hudební momenty reprezentující to nejlepší z tradice italské opery.

Autorem libreta je jeden z nejslavnějších libretistů své doby, rodák z Padovy Arrigo Boito (Verdi: Simon Boccanegra, Otello, Falstaff), který jako námět použil hru Victora Huga Angelo, tyran z Padovy. Příběh velkých emocí o nevyslyšené lásce zpěvačky a o manželské žárlivosti okořeněný politickými intrikami se pro operu přímo nabízel. Boito děj přemístil z Padovy do atraktivnějších Benátek v době, kdy sláva republiky upadala a za pozlátkem karnevalů a gondol se skrývala síť inkvizičních udavačů a nemilosrdná vláda Rady deseti. Opera se po úspěšné premiéře v Miláně dočkala od skladatele několika revizí, poslední pro uvedení v Janově roku 1879, kdy získala podobu, v jaké ji známe dnes a v jaké ji uvede Janáčkova opera NdB.
_____________________________________________________________________________________________________________
Amilcare Ponchielli
La Gioconda

Opera o čtyřech dějstvích. Libreto Arrigo Boito.
Nastudováno v italském originále s českými a anglickými titulky.

Hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink
Dirigenti: Jaroslav Kyzlink, Robert Kružík
Režie: Tomáš Pilař
Scéna: Tomáš Pilař
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Choreografie: Ladislava Košíková

V hlavních rolích:
La Gioconda        Csilla Boross, Iveta Jiříková
Laura Adorno      Jana Hrochová, Veronika Hajnová-Fialová
Enzo Grimaldo     Luciano Mastro, Sung Kyu Park
Barnaba            Svatopluk Sem, Pavol Remenár
Alvise Badoèro    Jiří Sulženko, Jan Šťáva
La Cieca            Lenka Čermáková, Jitka Zerhauová

Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.

Premiéra: 4. února 2017 v Janáčkově divadle

Reprízy: 5. 2., 7. 2., 11. 2., 14. 2., 16. 2., 8. 4. a 31. 5. 2017