Hamelinův koncert již v pátek

“Na něco takového jsem čekala od začátku soutěže. Ten člověk je umělec do morku kostí. Neuvěřitelně zralý hudebník! Jako jeden z mála dovede najít rovnováhu mezi Chopinovým duchem a vlastní individualitou. To ostatně naplno prokázal při mistrovské interpretaci Chopinovy Balady As dur,” uvedla hudební kritička Róża Światczyńska ve vysílání Polského rozhlasu ve Varšavě. Takového a mnoha dalších superlativních hodnocení se dostalo Charlesi Richard-Hamelinovi, sedmadvacetiletému pianistovi z　Kanady, na Mezinárodní klavírní soutěži Fryderyka Chopina 2015 ve Varšavě. Z　tohoto významného klání si odnesl nejenom stříbrnou medaili, za Sonátu h moll pak získal Cenu Krystiana Zimermana za nejlepší provedení sonáty. Ostatně obě skladby, výše zmíněná balada i sonáta, zaznějí v čistě chopinovského programu, se kterým se Hamelin na Pražském jaru v　pátek představí.

Chopinova varšavská soutěž je jednou z　mála akcí tohoto druhu, které generují skutečné hvězdy. Její mediální pokrytí a zájem veřejnosti je enormní. Atmosféra a vlastní pocity ze hry i publika má Charles dosud živě v　paměti. Není divu – jeho život se rozdělil na dobu “před Chopinem” a po něm. “Neměl jsem žádná očekávání, nepřijel jsem vyhrát, na pódiu jsem chtěl zapomenout na vše kromě Chopina a jeho hudby,” popisuje Kanaďan. “Moje ego, snaha zaujmout – to nehrálo roli. A právě to zřejmě porota ocenila,” domnívá se a dodává, že za takových dvacet let by rád zde v　porotě usedl.

Charles Richard-Hamelin se narodil v　Lanaudière v　provincii Quebec. V　rodině se kromě něj profesionální hudebníci nevyskytují – byl to otec, amatérský pianista, kdo jej k　nástroji poprvé přivedl. Jako pětiletý začal chodit na soukromé hodiny a stejný učitel, Paul Surdulescu, jej vedl až do jeho osmnácti let, zatímco navštěvoval normální základní školu a univerzitu. Až později získal Charles stipendium na Yale School of Music a před několika týdny absolvoval na konzervatoři v　Montrealu. “Nikdo mě nikdy nenutil cvičit, postupně jsem jen dostával těžší a těžší skladby a můj přechod mezi profesionální hudebníky byl velmi pozvolný. Díky tomu mám k　hudbě zdravý vztah,” uvažuje Richard-Hamelin. Tento zdravý poměr mezi hudbou a “normálním životem” mu také pomohl vyrovnat se se soutěžním tlakem. Do Varšavy přijel už zocelený soutěží v　Montrealu (2. cena), z　níž vyplynulo několik významnějších angažmá. Další trofej si odvezl ze Soulu: třetí cenu a ocenění za nejlepší interpretaci Beethovenovy sonáty. Od té doby se počet jeho vystoupení za rok zdvojnásobil a v　pase mu přibylo razítko jedenácti různých zemí. Zatímco dříve míval čtyřicet koncertů do roka, sám nebo s　klavírním triem a hlavně na území Kanady, teď létá po celém světě a zvyká si na kočovný způsob života umělce. Do Evropy však zatím přesídlit nehodlá. “Bylo by to vzhledem ke kariéře možná logické, ale francouzská Kanada je součást mé identity, máme zde dobré orchestry a koncertní síně. Možná budu vypadat málo ambiciózní, ale po čem víc bych mohl ještě toužit?”

V　kalendáři letošního jara má Richard-Hamelin například šest recitálů v　Japonsku, vystoupení v　Polsku a Paříži, koncert s　Kentem Naganem v　Montrealu. Právě dotočil svou druhou desku, živý záznam recitálu. Bude na ní samozřejmě Chopin, ale také Beethovenova Dvě ronda op. 51 a Suita č. 2 Georga Enescu. “S　Chopinovým dílem jsem srostlý, hrával jsem jeho skladby odmalička, každý rok o něco náročnější. Mám rád jeho ranou i pozdní tvorbu,” říká pianista, který v pátek večer hraje v　České republice poprvé. A dodává: “Zaskakovat za Polliniho je úžasné, vždyť máme doma spousty jeho desek. Publikum ode mě určitě neočekává, že budu druhý Pollini. Na pódiu jsem sám za sebe.”