Domenico Scarlatti

Narodil se v Neapoli, jako šesté z deseti dětí. Při křtu mu byla kmotrou princezna Colobrano. Snad to byla první předzvěst toho, že se malý Domenico bude jednou v královských kruzích pohybovat jako doma. Hudbu studoval patrně u svého otce, který mu již v roce 1701 vymohl úřad varhaníka a skladatele v kapele neapolského místokrále. Scarlatti však brzy obecenstvo přesvědčil, že protekci nepotřeboval. Již jako dvacetiletý provedl svou první operu, která se setkala s obrovským úspěchem. Z Neapole odešel do Benátek, kde se seznámil mimo jiné i se stejně starým Händelem a od roku 1709 pobýval deset let v Římě. Tady se stal kapelníkem bývalé královny Marie Kazimíry, pro kterou složil sedm oper. Když se královna vrátila do rodné Francie, stal se Domenico Scarlatti kapelníkem v juliánské kapli chrámu svatého Petra ve Vatikánu. Zde složil mnoho vynikajících duchovních skladeb. I toto místo ve svých 34 letech opustil a odjel do Londýna, kde se vrátil do opery. Tentokrát ne jako skladatel, ale jako cembalista. A zase velmi úspěšně. Po dvou letech byl jmenován cembalistou a učitelem portugalského krále Jana pátého a jeho dětí. Osm let na to se jedna z princezen – Marie Barbara – vdala za španělského korunního prince Ferdinanda šestého a svého učitele cembala si vzala s sebou do Madridu. Domenico Scarlatti zde pak žil 28 let, během kterých jezdil po světě a koncertoval. Vydělával spousty peněz, které však stihl prohrát v kartách. Zemřel 23. července roku 1757 ve věku 72 let. Z 500 jeho skladeb si v pondělí 26. 10. 2015 v rámci polední Hudební siesty poslechneme sonáru pro cembalo, mši pro čtyři hlasy a pět sonát pro varhany.