Dimitrij

Otevřeme-li desky Dvořákovy opery Dimitrij, přečteme si tato úvodní slova charakterizující scénu: “Rudé náměstí v Moskvě před Kremlem. Vzadu zeď Kremlu, po pravé straně široké schody, nad nimi brána.” Těm, kdo prožili socialismus, možná naskočí husí kůže. Ale není potřeba se bát, protože opera se odehrává v období carského Ruska a na scéně se budou pohybovat patriarcha Jov, kněží, bojaři, ale především Dimitrij - syn cara Ivana Hrozného a Marfy, která se musí přísahou zaručit, že Dimitrij je její syn. Ta, aby ulevila žalu nad svým zabitým synem, se chystá toto prohlášení udělat. Jedná se totiž o to, kdo bude vládnout po smrti Borise Godunova. O trůn se ucházeji také Borisovy děti Fjodor a Xenie.  Llid se postaví za Dimitrije. Ten si s sebou z Polska přiváží ženu Marinu, která se nechce vzdát svých polských kořenů. Dochází tak k velké roztržce a to nejen mezi manželi, ale také mezi polskými a ruskými  šlechtici. Nešťastný Dimitrij se u hrobu Ivana Hrozného setká s Xenií. Oba se do sebe zamilují. Šujskij, který drží ochranou ruku nad Xenií a plánuje vzpouru, je uvězněn. Xenie se za něj přimlouvá. Marina tak pozná její lásku k Dimitrijovi a žárlí. Xenie odchází do kláštera. Marina veřejně prohlašuje, že Dimitrij je podvodník. Nešťastný Dimitrij umírá zastřelen Šujským a lid, stejně jak v úvodu opery, naříká a obává se nových bojů o carský trůn.