Antonín Vranický

V pondělí 13. června 2016 si v rámci polední Hudební siesty poslechneme skladby Antonína Vranického: Smyčcový kvartet opus třináct, číslo jedna v　nastudování Stamicova kvarteta a Mši Es dur.  

Antonín Vranický se narodil 13. června roku 1761 v　Nové říši na Moravě. Jeho starším bratrem byl Pavel Vranický, který se rovněž proslavil jako hudební skladatel. Nová Říše nebyla žádnou bezvýznamnou obcí. Měla postavení města, potvrzené králi, a její svobodní občané se honosili označením “měšťan”. Vraničtí měli zájem, aby byl jejich rod společensky na výši. Proto se rozhodli dát nejstarším synům dobré vzdělání. Pavel se po ukončení nižších tříd latinské školy v Nové Říši odebral na jezuitské gymnázium do Jihlavy. Odtud odešel do Olomouce na filosofii a pak do Vídně na teologii. Teologických studií těsně před koncem zanechal a stal se hudebníkem. Jeho o 5 let mladší bratr Antonín, jehož 225. výročí narození si připomínáme, se od bratra naučil hrát na housle. Nejprve v　Nové Říši navštěvoval gymnázium. Pak odešel do Brna na jezuitskou akademii studovat právo a filosofii. Ve dvaadvaceti letech i jej zastihneme ve Vídni, kde se stal sbormistrem Tereziánsko-Savoyské kaple. Vedle toho se dále vzdělával v　hudbě a to u velkých mistrů: Haydna a Mozarta. Sám vyučoval hru na housle. O sedm let později vstoupil do služeb knížete Josefa Františka Maxmiliana Lobkowitze jako skladatel, učitel hudby, koncertní mistr a později i jako maestro zámecké kapely - tedy kapelník. Díky tomu se svým pánem střídavě pobýval ve Vídni, v　Praze, na panství v Roudnici nad Labem, v Bílině a v Jezeří. Když kníže natrvalo přesídlil do Vídně, jmenoval Antonína Vranického dirigentem orchestru dvorního divadla. Po smrti knížete zůstal Vranický ve službách jeho nástupce a to až do své smrti 6. srpna roku 1820. Za svůj 59letý život napsal mnoho skladeb. Většina z　rukopisů se uchovala v Lobkowitzově sbírce a nyní jsou uloženy v Národním muzeu v Praze. Vedle duchovních a světských vokálních skladeb to jsou houslové koncerty, symfonie a komorní tvorba.