Les Arts Florissants v Praze

V neděli 25. května vystoupí ve 20 hodin v Rudolfinu francouzský vokálně instrumentální soubor Les Arts Florissants.

Program:

Claudio Monteverdi: Sedmá kniha madrigalů  z roku 1619.

Sám autor ji nazval Koncert, neboť zde vedle zpěváků hraje důležitou roli také instrumentální složka. Monteverdi zde zhudebnil texty, které charakterizují tato tři slova: polibky, rty a písně. Náročnost pěveckých partů, skvělá úroveň hráčů a koncepce Paula Agnewa, který dává velký prostor improvizaci a soubor rozděluje na dvě - v dobrém slova smyslu - hudebně soupeřící skupiny, slibují jedinečný zážitek!

O souboru:

Les Arts Florissants se těší vynikajícímu světovému renomé na poli barokní hudby a její historicky poučené interpretace. Založil jej v roce 1979 cembalista William Christie a název pochází ze stejnojmenné opery Marca-Antoina Charpentiera. Repertoár souboru zahrnuje díla 17. a 18. století, ale hlavní těžiště dlouho spočívalo v hudbě francouzského baroka, kde byla role souboru skutečně objevitelská. Rozsáhlá diskografie Les Arts Florissants zahrnuje řadu DVD s operními tituly a přes osmdesát audio záznamů. V letošním roce se připravuje nahrávka Sedmé knihy madrigalů Claudia Monteverdiho, která je pokračováním velkého monteverdiovského koncertního a nahrávacího projektu všech Monteverdiho madrigalových knih. Unikátní pojetí Sedmé knihy madrigalů v nastudování Paula Agnewa uslyší kromě návštěvníků Pražského jara také posluchači v Caen, Paříži, Drážďanech a Antverpách.

Les Arts Florissants o programu

Pět let po vydání Šesté knihy madrigalů publikoval Claudio Monteverdi v roce 1619 knihu Sedmou. Vše v této rozsáhlé kolekci hovoří operním jazykem. Široké linky, kaleidoskop různých melodických kombinací, ke kterým se Monteverdi libovolně vrací, aniž by respektoval nějaké zvláštní řazení. Stejně jako v Korunovaci Poppey, která se v roce 1643 vyvíjela a měnila podle společností, které ji hrály, i madrigaly procházely změnou dle možností a schopností hráčů a míst, kde se prováděly. Sedmá kniha madrigalů je opravdu velmi zvláštní svazek. Sám Monteverdi ji nazval Concerto, tedy Koncert.

Paul Agnew se rozhodl změnit pořadí jednotlivých částí, aby do provedení vnesl dynamiku a rozmanitost. Spíše než soubor madrigalů nabízí kolekci duet, trií a doprovázených recitativů. Výběr zahrnuje také balet Tirsi e Clori. Stmelujícím prvkem jsou pak pro Paula Agnewa texty, které v sobě mají jistou smyslnost. Polibky, rty a píseň jsou opakovány až s jakousi posedlostí. Vedle vokální linky hraje důležitou roli také instrumentální složka, která navíc ke continuu, které se objevuje již v 5. a 6. knize madrigalů, přidává housle a flétny. Sedmá kniha se tak stává jakýmsi honosným prologem k monumentální knize Osmé z roku 1638.

Za účelem provedení tohoto kolosálního díla, které začíná sinfonií a končí baletem, se Paul Agnew, zpěvák a hlavní hybná síla tohoto projektu, rozhodl dát své umělecké inspiraci skutečně svobodný prostor. Nepočítá s žádnou speciální scénografií, ale se spíše náhodnou akcí kolem každé části. Rozděleni do dvou skupin, které dále tvoří vždy dva hráči continua v jakémsi stálém dialogu, rozehrávají pak mezi sebou zpěváci hru barev a světel.

zdroj: tisková zpráva Pražského jara