Historie Pražského jara

Vedle české hudby a jejích národních klasiků (Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů) kladly první festivalové ročníky zákonitě důraz na hudbu a její reprezentanty ze čtyř vítězných velmocí protihitlerovské koalice. Spolu s umělci ze Spojených států amerických (na Pražském jaru si v letech 1946 a 1947 odbyl svůj mezinárodní debut později věhlasný dirigent Leonard Bernstein), Velké Británie a Francie se festivalu už od jeho vzniku zúčastňovali také špičkoví sólisté, pěvci a dirigenti z tehdejšího Sovětského svazu.

Kromě v hudebním světě už etablovaného houslového virtuóza Davida Oistracha přijížděli z Ruska každoročně do Prahy také zástupci nastupujícího hudebního mládí, kteří si právě v konkurenci se svými kolegy z jiných zemí odbyli na Pražských jarech svůj křest ohněm. K těm nejslavnějším patřili fenomenální klavírista Svjatoslav Richter a violoncellista Mstislav Rostropovič, vítěz mezinárodní soutěže mladých talentů, která v rámci festivalu probíhá už od jeho druhého ročníku v roce 1947.

Pražské jaro je od roku 1957 zakládajícím členem Světové federace mezinárodních hudebních soutěží se sídlem v Ženevě. Právě úspěchy, kterých dosáhly desítky těchto mladých hudebníků v soutěžích Pražských jar, byly prubířskými kameny jejich uměleckého zrání a zpravidla odstartovaly jejich kariéru i v ostatních zemích světa.

Zdroj: www.prazeskejaro.cz