Záznam koncertu

Koncert otevře kratší skladba pro smyčce s názvem Introitus, kterou pro tuto příležitost napsal Ondřej Kyas. Sám autor o ní napsal: “Introitus by se dal charakterizovat jako další pokus o to, aby zvuk začal zářit svým vlastním světlem, podobně jako září postavy světců na středověkých obrazech, a aby toto rozzáření trvalo a šířilo se dál. Objeví se i bolest – bolest z　nemožnosti dosažení ideálu?”

Letos v　den svátku svaté Ludmily v　Brně poprvé zazněla šestidílná kantáta Apocalypsis Ioannis pro smyčce, sbor a sóla slovenského skladatele Petera Zagara, který o ní napsal: “Skladbu som napísal roku 1997 na objednávku agentúry RARA musica a　s　podporou Hudobného fondu. S　odstupom času vidím, že jej podstatnou črtou nie je až tak jej otvorený príklon k　tradičnému hudobnému jazyku, ale je ňou zdržanlivosť a　odstup od výsostne dramatického textu Zjavenia sv. Jána. Vždy ma priťahovala skôr tichá meditácia (bez ezoterických súvislostí) nad drámou než vzrušená evokácia drámy. Týka sa nás apokalypsa? Podľa mňa ju už žijeme.”

Další skladba koncertu Sonata da chiesa  pro smyčce Jaroslava Šťastného alias Petera Grahama vznikla ve stejném roce jako Zagarova Apocalypsis. Její zařazení na program koncertu vychází jednak z tradice chrámových sonát, užívaných zejména v období baroka při mešní bohoslužbě, ale také z určitých společných rysů Apokalypsy, Sonaty i závěrečného mariánského chvalozpěvu Magnificat od Ondřeje Kyase.

“Sonata da chiesa”, jak říká autor, “je pokusem o naplnění chrámového prostoru hudbou, jaká by se tam podle mých představ mohla hodit. Snažil jsem se v　ní o vystižení “ducha baroka” – nikoliv jako historického jevu, ale v　původním smyslu (barocco = perla neobvyklého tvaru). Zároveň jsem se zkusil vžít do myšlenkového světa 17. století, aniž bych se příliš vázal na konkrétní projevy té doby. Ve skladbě pracuji sice s　některými historickými hudebními prostředky, ale používám je svým způsobem. Tato hudba je tedy podivně pokroucená, svíjející se mezi protiklady nebe a pekla, sžíraná touhou, poháněná vášní, je krutě bezohledná i trpící úzkostí, je v　ní pýcha i pokora, údiv i pokání. To všechno známe dnes taky. Jsme jiní než lidé tehdejší doby? Zůstává – přes všechny proměny času – lidská povaha stále stejná? Nebo rozumíme minulosti jen skrze naše vlastní zkušenosti? To jsou otázky, které si kladu.”

Všechny skladby koncertu, který se konal 16. září v　kostele svatého Augustina v　Brně,  reflektují techniky a kompoziční přístupy minulých staletí a ve svém úzkém vztahu k　textu navozují představu spíše niterné duchovnosti. To se týká i drobné sborové skladby – modlitby Páně – “Otče náš” – od Igora Stravinského, kterou přednesl sbor Ensemble Versus.

A poslední skladbou současných hudebních skladatelů, kterou budeme vysílat ze záznamu nedávno konaného koncertu, bylo radostné Magnificat Ondřeje Kyase, které vzniklo roku 1998 pro prostor v　němž bylo i tentokrát uvedeno.

“Když jsme s　Ensemble Opera Diversa chtěli přednedávnem skladbu opět provést”, řekla Ondřej Kyas, “zjistil jsem, že bude nutné ji přepracovat. Po důkladné revizi první části jsem se nakonec rozhodl napsat novou skladbu, přičemž jsem použil některé motivy ze starší verze. Jednovětá kompozice svým rozčleněním odpovídá struktuře zhudebněného textu; její průběh se vyznačuje spíše plynulými oblouky než prudkými přeryvy. V několika momentech se skladba vědomě přibližuje tvorbě estonského skladatele Arvo Pärta, kterou jsem měl příležitost několikrát poznat nejen jako posluchač, ale i jako interpret.

Interprety koncertu jsou: sopranistka Lenka Ďuricová Cafourková, mezzosopranistka Ivana Píchová, Smyčcový orchestr Ensemble Opera Diversa s koncertním mistrem Janem Bělohlávekem, sbor Ensemble Versus se sbormistrem Vladimírem Maňasem a dirigent Tomáš Krejčí.