Výročí S.Rachmaninova

V letošním roce a to dokonce během jediného týdne si připomeneme dvě výročí Sergeje Rachmaninova: 70. výročí ode dne, kdy zemřel a na velikonoční pondělí 1. dubna uplyne již 140 let od jeho narození v ruském Semjonovu. Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Jeho otec vlastnil několik velkých statků, ale všechny prohrál v kartách a prohýřil s milenkami. Proto se rodina uchýlila do bytu v Petrohradě. Otec však nakonec ženu opustil a maminka zůstala sama s šesti dětmi. Její matka – babička dětí – od pěti let učila malého Sergeje hrát na klavír a cvičila i jeho hudební paměť, když po něm chtěla, aby jí přehrával hudbu, kterou slyšel v kostele. V devíti odešel Rachmaninov studovat na Petrohradskou konzervatoř. Byl však neukázněný a školu zanedbával. Po třech letech přestoupil na konzervatoř do Moskvy, kde studoval klavír a skladbu. Seznámil se s velkými osobnostmi tehdejší hudby:　Rubinsteinem, Glazunovem, Skrjabinem a Čajkovským, který se stal jeho dobrým přítelem v období dospívání a také jeho učitelem. Následující roky působil jako dirigent a klavírista a doprovázel na klavír vynikajícího pěvce Fjodora Šaljapina. Cestoval prakticky po celé Evropě a roku 1909 odjel na koncertní cestu do Spojených států a Kanady. Místo dirigenta v Bostonu odmítl a vrátil se do Moskvy, kde žil až do roku 1917. Po vypuknutí revoluce Rusko opustil a žil střídavě ve Spojených státech a ve Švýcarsku. Roku 1942 si koupil v Beverly Hills u Los Angeles dům, kde o rok později ukončila rakovina jeho sedmdesátiletý život.

Nebyl to ale jen klavír, kterému věnoval svou tvorbu. Druhou důležitou složkou zbožného Rachmaninova jsou duchovní sbory. Při jejich kompozici vyšel ze starého ruského chorálu. Roku 1910 zhudebnil Liturgii svatého Jana Zlatoústého a o pět let později vytvořil patnáctidílný cyklus pro smíšený sbor nazvaný Noční bdění.

Jeho světským i duchovním skladbám bude věnovaná polední Hudební siesta ve čtvrtek 28. 3. 2012.