Výročí Prokofjeva

Sergej Prokofjev se narodil 23. dubna roku 1891 ve Soncovce v Jekatěrinoslavské gubernii. Zemřel 5. března roku 1953 v Moskvě. Již v pěti letech jej maminka začala učit hrát na klavír, což chlapec brzy využíval k prvním skladatelským pokusům. Na Soncovku pak přijížděli mnozí hudebníci a skladatelé, kteří vyučovali mladého Prokofjeva harmonii a kompozici. Od roku 1904 studoval na petrohradské konzervatoři. O deset let později se v Londýně setkal se slavným choreografem Ďagilevem, který provedl v Paříži některé jeho balety. Vzájemné styky udržovali až do Ďagilevovy smrti. Po Velké říjnové socialistické revoluci opustil roku 1918 Prokofjev Sovětský svaz a žil pak v Paříži a ve Spojených státech. Po čtrnácti letech se ale do vlasti vrátil. Svůj návrat domů zdůvodnil těmito slovy: "Vzduch v cizině mne nemůže inspirovat, protože jsem Rus a nic nemůže být pro člověka škodlivějšího než život v exilu, v duševním klimatu, které neodpovídá jeho povaze." Pro Prokofjeva byl velmi zásadní vztah k rodné zemi jako inspirativnímu zázemí, z něhož vyrůstala radostná hudba okořeněná humorem a satirou. Seznam skladeb pořízený samotným Prokofjevem uvádí 138 opusů. K nejznámějším můžeme počítat opery: Semjon Kotko, Zásnuby v klášteře, Vojna a mír a Příběh opravdového člověka. Z baletů jsou nejhranější: Romeo a Julie, Popelka a Kamenný kvítek. Důležitou součást Prokofjevovy tvorby tvoří hudba k Ejzenštejnovým filmům: Alexandr Něvskij (kterou později přepracoval na kantátu) a Ivan Hrozný. Ve výčtu skladeb nesmíme zapomenout ani na koncertní a symfonickou tvorbu, kam se řadí pět klavírních koncertů, dva houslové a violoncellový koncert, sedm symfonií a symfonie-koncert pro violoncello a orchestr. Z našeho vysílání jistě znáte také hudební pohádku pro děti Peťa a vlk i mnohé komorní skladby: smyčcové kvartety, houslové sonáty a klavírní tvorbu.

Polední Hudební siesta 5. března nabídne dvě Prokofjevovy skladby: Klavírní koncert číslo jedna, Des dur, opus 10 a suitu číslo dvě z baletu Romeo a Julie.