Výročí Lutoslawského

Sedmého února roku 1994 zemřel ve Varšavě ve věku jedenaosmdesáti let jeden z　nejvýznamnějších polských, ale i evropských skladatelů Witold Lutoslawský. V　mládí se naučil hrát na klavír, který pak společně s　kompozicí studoval na varšavské konzervatoři. Studium v　Paříži, po kterém toužil, zhatila druhá světová válka. Lutoslawský narukoval do armády, ale zanedlouho byl němci zajat. Během pochodu do zajateckého tábora se mu podařilo uprchnout a po čtyřech stech kilometrech pěší chůze se dostal do Varšavy, kde se skrýval a na živobytí si vydělával hraním po barech a kavárnách. V　té době již skládal vlastní díla ovlivněná polskou lidovou hudbou. Ani po válce se mu nedařilo dobře. Stalinská propaganda jeho hudbu pranýřovala a označila ji jako formalistickou. Tyto perzekuce pokračovaly i po Stalinově smrti za vlády Chruščova, Brežněva, Andropova a Černěnka. Přesto jej od kompozice neodradily. Lutoslawský za svůj život prošel několika tvůrčími etapami od tonální hudby přes dvanáctitónovou hudbu, atonalitu a řízenou aleatoriku až po syntézu svých kompozičních postupů, ve které se vrátil k　melodice. Z　této poslední doby pocházejí jeho celosvětově nejslavnější díla “Chajn”, “Patita” a klavírní koncert. Přestože Lutosławski je nejznámější jako orchestrální skladatel, napsal i mnohé klavírní skladby. My si v pátek 7. února 2014 krátce po poledni poslechneme Variace na Paganiniho téma pro dva klavíry, jak je natočili klavíristé: Martha Argerich a Nelson Freire.