Viernovy varhanní sonáty

Francouzský téměř slepý varhaník a skladatel Louis Vierne, žijící v　letech 1870 až 1937 v　Paříži, vytvořil kromě velkého množství varhanních skladeb také mnohá díla klavírní, vokální, duchovní, ale i symfonická a koncertní. Jeho nasměrování k　varhanní hudbě ovlivnila v　deseti letech návštěva kostela svaté Klotildy, kde na varhany hrál César Franck. Byl jeho hrou natolik uchvácen, že si tento zážitek pamatoval až do smrti. Proto začal navštěvovat hudební Ústav pro slepce, kde se Franck stal jedním z　jeho učitelů. Později Viern studoval hudbu na pařížské konzervatoři, kde varhany učil Charles-Marie Widor. V　jeho třídě nejen vystudoval, ale také se stal Widorovým asistentem jak na konzervatoři, tak v　chrámu svatého Sulpicia. Od roku 1900 (tedy od svých 30 let až do smrti) byl Viern hlavním varhaníkem pařížského Notredamského chrámu. Své komposice zapisoval nejprve na notový papír, ale protože se jeho zrak stále zhoršoval, začal používat Braillovo písmo. Vedle šesti velkých varhanních symfonií vytvořil pro tento nástroj mnoho dalších kompozic. Například 24 skladeb ve volném stylu, které napsal ve čtyřech svazcích, varhanní Messe basse a Smuteční mši, improvizační tria a další.

V rámci devadesátiminutového Koncertu vážné hudby si v neděli 15. prosince 2013 od 20.30 hodin poslechneme dvě z　varhanních suit Louise Vierna: Suitu číslo tři, opus 54 a Suitu číslo čtyři, opus 55, které pocházejí z　roku 1927. Nizozemský varhaník Ben van Oosten je natočil ve Francii na varhany gotického kostela v normandském městě Rouen.