Suk po 140 letech

Historie rodu hudebního skladatele Josefa Suka, od jehož narození 4. ledna 2014 uplynulo 140 let, začíná v benešovském okrese, v malé vesničce Křečovice, kde žil jeho otec, také Josef Suk. Byl učitelem a varhaníkem, který velice pilně a pečlivě opisoval noty, až nashromáždil archiv čítající 800 skladeb. Když bylo potřeba, napsal tu a tam pro křečovickou kapelu nějakou taneční nebo církevní skladbičku. Se svou ženou Emilkou vychoval 3 děti. Nejmladší z nich dostal po otci jméno Josef. Narodil se 4. ledna roku 1874. Tatínek jej naučil hrát na housle a klavír a jak už to bylo tenkrát zvykem, chlapec také zpíval na kůru. V jedenácti letech odešel Josef Suk studovat do Prahy konzervatoř. Tam se roku 1891 stal žákem Antonína Dvořáka. Pod jeho vedením zdokonaloval své kompoziční umění, které se u něj projevovalo od mládí. Na rodné Křečovice však stále vzpomínal a často se tam vracel. Tatínek mu s　láskou a pečlivostí opisoval jeho nové skladby. Absolutoriem konzervatoře však spojení mezi Sukem a Dvořákem neskončilo. Josef Suk se k Dvořákově nelibosti zamiloval do jeho dcery Otylky, kterou si později vzal za ženu a se kterou měl jediného syna. Šťastné manželství však netrvalo dlouho. Roku 1905, rok po smrti Antonína Dvořáka (která Suka bolestně zasáhla), zemřela i jeho drahá Otylka. Doposud šťastný život se těmito událostmi proměnil. Skladatel začal přemítat o otázkách života a smrti, což se projevilo i v jeho tvorbě. Mám na mysli zejména tetralogii orchestrálních děl Asrael, Pohádka léta, Zrání a Epilog. Do této doby spadá i klavírní cyklus “O matince”, který je zároveň poslední skladbou pečlivě opsanou rukou jeho otce. Když Epilogem ukončil svou symfonickou tvorbu, rozhodl se psát jen lidovou hudbu. Krátce před svou smrtí udělal jakousi tečku známou Sousedskou. Josef Suk byl známý jako člověk, který měl velikou lásku ke všemu stvoření, zvláště pak k lidem sociálně slabým. Skladatelsky navázal na tvorbu Antonína Dvořáka, avšak postupem času vytvořil osobité dílo, jehož melodika je plná lyriky a rytmické bohatosti. Bylo by hříchem nezmínit se o obrovské virtuozitě Josefa Suka jako houslisty, a to jak sólového hráče, tak také jako dlouholetého člena Českého kvarteta.

My v rámci polední Hudební siesty ve středu 8. ledna 2014 uslyšíme jednu z jeho　nejznámějších skladeb -– suitu k Zeyerově hře Radůz a Mahulena opus 16, nazvanou Pohádka a první větu ze známé Serenády pro smyčcový orchestr Es dur, opus šest.