Requiem za Gabriela Fauré

Gabriel Fauré se narodil 12. května 1845 ve zcela nehudební rodině jako šesté dítě školního inspektora. Když v　devíti letech projevil hudební talent, poslal jej otec studovat do Paříže na Školu klasické hudby, kde se z　něj měl stát chrámový sbormistr. Klavír jej zde učil Camille Saint-Saëns, se kterým Fauré navázal celoživotní přátelství. Po ukončení školy se stal varhaníkem několika chrámů. Po prusko-rakouské válce, kdy byl v　armádě, se opět spojil se Saint-Saensem, po němž v　Paříži nastoupil jako sbormistr. Byl častým hostem v　jeho domě, kde se scházelo mnoho význačných umělců té doby. Mimo jiné i Georges Bizet, s　nímž a s　dalšími založili “Národní společnost pro francouzskou hudbu”. Nebyli to však jen Francouzi, které Fauréobdivoval. Zamiloval si Wagnerovu hudbu a nelenil jezdit do Německa, aby shlédl Wagnerův Prsten Niebelungův. Když roku 1885 zemřel Faurého otec, skládal Rekviem. Dokončil je však až o pět let později poté, co zemřela i jeho matka. Toto Rekviem se také hrálo roku 1924 na Faurého pohřbu. Budeme ho vysílat i my v　den 90. výročí Faurého úmrtí a to jako první skladbu úterní polední Hudební siesty. Faurého život se ubíral dále. V jedenapadesáti letech se stal profesorem a devět let na to ředitelem pařížské konzervatoře. Mezi jeho žáky a obdivovatele se řadil i Maurice Ravel. Ke konci života Fauré ohluchl. Proto v 75 letech z konzervatoře odešel. Až do konce života však　komponoval.

Budete-li poslouchat 4. listopadu Hudební siestu, můžete kromě jeho Rekviem slyšet také Čtyři skladby pro příčnou flétnu.