Ptačí a jarní Hudební siesta

Dlouho očekávané jaro konečně dorazilo i k nám. V úterý 23. dubna a ve středu 24. dubna si v rámci polední Hudební siesty poslechneme díla českých i světových skladatelů, kteří se jarní tématikou nechali inspirovat.

V úterý se vydáme za zpěvem ptáků. Do přírody nás pozve Bradeova suita Slavík, Händelův koncert Kukačka a slavík, Vivaldiho Jaro ze Čtvera ročních dob a flétnový koncert s podtitulem Stehlík. O zvukomalbu nebude jistě nouze. Kukání kukačky a zpěv slavíka, který si s ní povídá, v Händelově koncertu jistě nepřeslechnete. Vivaldiho stehlíka napodobuje flétna přímo mistrně a Jaro je vlastně jeho zhudebněnou básní, kde se to zvukomalbou jen hemží. Ostatně přečtěte si Vivaldiho verše, které zhudebnil.

Jaro přišlo a ptáci je slavnostně oslavují veselým zpěvem.
Prameny provázejí něžným zurčením šepot jarních vánků.
Náhle se obloha zatáhne černým pláštěm, blesky a hromy zvěstují příchod jara.
Zatímco povětří utichlo, ptáci se navracejí ke svým melodickým zpěvům.

Druhá věta části Jaro je v pomalém tempu Largo, s doporučením pianissimo sempre – tedy: stále co nejtišeji. To proto, že má v partituře vepsáno: 

Na líbezně rozkvetlé louce,
za milostného šepotu listů a trav
spí pastýř, po boku věrného psa.

Po dvouminutovém spánku pastýře přichází závěrečná třetí věta – Allegro – s tímto textem:

Za slavnostních zvuků šalmaje
tančí nymfy s pastýřem
pod nádherně se klenoucím nebem
na počest velkolepého příchodu jara

Po úterním ptačím prozpěvování se ve středu zaměříme na díla českých hudebních skladatelů, která byla inspirována jarní přírodou. Skladba "Jaro se otvírá", z tvorby Zdeňka Lukáše je vokální. My z ní uslyšíme tři části: "Jaro se otvírá", "Když kvete bez, ať i víno kvete" a "Májko, májko zelená". Na rozkvetlou louku nás zavede kantáta "Romance z pampelišek" pro soprán a smíšený sbor Bohuslava Martinů. Vypráví příběh prosté venkovské dívky, která sedm let čeká, až se jí vrátí milý z vojny. Po dvou vokálních skladbách se přeneseme k tvorbě symfonické. Probouzející se příroda, návrat ptáků z teplých krajin, teplé paprsky sluníčka – to všechno okouzlilo i dalšího českého hudebního skladatele, Josefa Bohuslava Foerstera, k napsání symfonické básně "Jaro a touha", opus 93. Hudební siestu zakončíme bouří, jak ji ve stejnojmenné skladbě do hudebnířeči přetvořil Zdeněk Fibich.