Premiéra Čajkovského 4. symfonie

V pořadí čtvrtá Čajkovského symfonie vznikla mezi lety 1877 a 1878. Autor ji věnoval své přítelkyni a mecenášce paní Naděždě von Meckové. Na její žádost napsal také úvodní slovo k dílu, ve kterém se můžeme dočíst, že: “Úvodní fanfára znázorňuje osud, který člověku brání dosažení štěstí. Lidský život je neustálým střídáním snů a vize štěstí s tvrdou realitou života, kde neexistuje žádné útočiště. Je to jako když plujete po moři, které vás nakonec ukryje ve svých hlubinách.” Čajkovského duševní rozpoložení lépe pochopíme, když si uvědomíme, že symfonii napsal poté, co se mu rozpadlo manželství. Jeho popis, kdy fanfáry ztotožňuje s osudem, v mnohém připomíná Beethovenovu pátou “Osudovou” symfonii. Čtvrtá Čajkovského symfonie byla poprvé provedena 22. února roku 1878 v Moskvě, kdy ji řídil Nikolaj Rubinstein. Čajkovskij na premiéře nebyl, protože v tu dobu pobýval v Itálii. To, že se skladba setkala s nepochopením publika, mu jeho přátelé nenapsali. V telegramu mu Rubinstein sdělil pouze to, že orchestr dílo výborně zahrál.

Dnes už víme, že se tato symfonie řadí do světového repertoáru všech symfonických těles. My vám ji nabídneme v nastudování Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod taktovkou Vladimíra Válka.