O Brucknerovi, s Brucknerem

Narodil se 4. září 1824 jako syn učitele v hornorakouském Ansfeldu, zemřel 11. října 1896 ve Vídni. V klášteře sv. Floriana u Lince (kam ho v dětském věku přijali jako vokalistu) se naučil hře na klavír, na varhany a na housle. Takto vyzbrojen se krátce stal učitelem v malé vesničce v blízkosti českých hranic. V roce 1845 se vrátil do florianského kláštera a o tři roky později se tu stal varhaníkem. Stejnou funkci zastával v lineckém dómu, kde začal také komponovat. Současně se vzdělával ve skladbě u předního vídeňského varhaníka a profesora konzervatoře Simona Sechtera. Jeho vlastní tvorbu ovlivnil Richard Wagner, se kterým se setkal v Linci. Pokládal jej za nedostižného mistra a oblibou k němu se nijak netajil. Narazil proto na silný odpor vídeňských antiwagneriánů, proti kterému se nedokázal bránit. Dnes z Brucknerových skladeb necítíme nic, co by zavánělo napodobováním Wagnera. Jeden z německých hudebních vědců uvedl, že Bruckner "...zůstal do konce svého života naivním dítětem přírody. Z celé jeho hudby je cítit hlubokou lásku k rodné zemi... Otevřeným srdcem vstřebával do sebe nádheru polí a lesů, nebe a slunce..." My víme, že byl také velmi hluboce věřícím křesťanem. Vytvořil mnoho duchovních skladeb na latinské texty (tři mše, Te Deum, Requiem, moteta, žalmy, hymny a další). Vedle nich stojí devět symfonií. První čtyři vytvořil v letech 1865 až 1880; další vznikly mezi léty 1880 až 1896. Pokud se zaměříme na komorní hudbu, najdeme Smyčcový kvintet, řadu skladeb pro klavír a v neposlední řadě také varhanní díla.

Hudební siesta nabídne k poslechu žalm 150. “Chvalte Boha v jeho svatyni” zhudebněný pro soprán, sbor a orchestr a takzvanou “Nultou” symfonii z roku 1867, tedy z doby, kdy měl Bruckner 43 let.