Miroslav Příhoda 100. výročí

V sobotu 27. října 2012 proběhne v Sále Milosrdných bratří na Vídeňské 7 v Brně koncert komorních skladeb, které připravuje Příhodova vnučka, houslistka Marie Pospíchalová. Zazní Suita pro housle a klavír, Sonáta pro violoncello a klavír, Smyčcový kvartet a několik dalších skladeb.

V neděli 28. října 2012 bude při slavnostní liturgii od 10.30 hodin v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně provedena jeho Staroslověnská mše pro sbor, sóla, varhany a orchestr v nastudování Petra Koláře. Zazní zde také Ohnivá fanfára pro žestě a varhany, Ave Maria pro soprán, housle a varhany a proslulý Starobrněnský Zdrávas pro sólový hlas, ženský sbor a varhany. Tato mše bude vysílána přímým přenosem na Radiu Proglas. Obě akce podpořil svou záštitou brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle.

Miroslav Příhoda

V letošním roce si připomínáme 100. výročí narození učitele hudby, varhaníka a skladatele převážně duchovní chrámové hudby Miroslava Příhody. Narodil se 20. října 1912 v Rudě u Velkého Meziříčí. Jako malý hrával na trubku v místní kapele u svého tatínka, později v kostele na housle a varhany. Chrámová hudba ho inspirovala k většímu zájmu o varhany, a proto začal navštěvovat Brněnskou konzervatoř, kde studoval mimo jiných u Josefa Blatného, který se stal jeho celoživotním přítelem. Po složení zkoušek ze hry na varhany a klavír, a také ze zpěvu, pokračoval dále ve studiu, ale soustředil se především na kompozici u profesora Jaroslava Kvapila a Jaroslava Křičky. Roku 1935 se stal ředitelem kůru v kostele svatého Augustina v Brně, kde hrál do roku 1945. Mezitím působil ve Státním (později v Německém) divadle v Brně.

V roce 1945 nastoupil jako ředitel kůru v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, kde se uvedl svou třetí mší "Missa brevis" sklidil velký úspěch a byl dokonce označen jako důstojný nástupce Leoše Janáčka na varhanickém místě v kostele na Starém Brně. Miroslav Příhoda proslul svou hrou na varhany, plnou emocí, kterou dokázal přimět posluchače vidět v hudbě Boha skrze nejjemnější tóny, ale i v nejbouřlivější harmonii. Pamětníci vzpomínají, že vidět Příhodu hrávat po mši svaté, byl skutečně silný zážitek. Vždy, když dohrál, měl ve zvyku varhany jemně pohladit. Zpívat v chrámovém sboru pod Příhodovou taktovkou účinkující považovali za čest. Připravovali díla nejvýznamnějších skladatelů chrámové hudby, ale i díla Příhodova. Sólisty těchto skladeb bývali pravidelně významné osobnosti brněnské hudební scény mezi jinými i Richard Novák.

Od roku 1946 Miroslav Příhoda pravidelně vyučoval především harmonii na Státní hudební konzervatoři, Janáčkově varhanické škole a hudební škole Jaroslava Kvapila. I přes mnohé úspěchy dostal po roce 1951 výpověď pro neslučitelnost jeho náboženského přesvědčení a pedagogické činnosti. Přes tlak tehdejšího režimu stál pevně za svým přesvědčením, že hudba má v lidech probouzet touhu po Bohu. Své srdce spravedlivě dělil mezi velkou rodinu, přátele a milovanou hudbu. Pamětníci na něj vzpomínají jako na člověka s ohromnou vitalitou a životním optimismem, s velkým charismatem, a to i v době, kdy mu režim bránil v působení, anebo ve stáří, kdy trpěl v těžkých nemocech.

Zemřel 11. června 1988 po dlouhé a náročné nemoci. Je pohřben se svou manželkou Jasmínou Příhodovou, rozenou Karlickou, na Ústředním hřbitově v Brně a na jejich náhrobku je vytesán úryvek z Příhodova Creda z České mše vánoční: "Bůh věčná láska jest!".

Příhodovy skladby dodnes pravidelně znějí 15. srpna o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie v bazilice na Starém Brně. Letos při příležitosti sta let od narození Miroslava Příhody pořádá navíc jeho rodina dvě výše zmíněná vzpomínková setkání.