Michna a Telemann

Stěžejní část Koncertu duchovní hudby nedělního večera 9. 2. 2014 od 20.30 hodin  bude patřit Michnově skladbě nazvané Officium vespertinum. Jedná se vlastně o sbírku žalmů, která byla velmi dlouho považována za ztracenou, avšak před několika roky ji badatelé objevili v　rakouském Klosterneuburgu. Adam Václav Michna ji 1. října roku 1648, tedy v　době podpisu Vestfálského míru, věnoval městu České Budějovice, které bylo velmi těžce zkoušeno třicetiletou válkou. V　předmluvě k　dílu je vyzdvižena statečnost obyvatel města. Konec války byl pro Michnu silným impulsem k　dokončení těchto nešpor skládajících se z　žalmů a k　nim příslušných antifon. Závěr skladby tvoří Magnificat, které je pravděpodobně nejstarší dochovanou Michnovou skladbou.  Magnificat zazní v　Michnových nešporách dvakrát. Potřetí (v rámci nedělního večerního koncertu) tento Mariin chvalozpěv uslyšíme zhudebněný německým barokním skladatelem Georgem Philippem Telemannem.

Možná vás překvapí, že Telemann byl jako skladatel samouk. Komponování se učil opisováním not jiných skladatelů. Jeho chrámové kantáty měly však takový úspěch, že zanechal studia práv na lipské universitě a naplno se věnoval hudební profesi. Po mnoha místech v　různých lipských šlechtických orchestrech získal nakonec kapelnické místo ve Frankfurtu, kde působil necelých deset let. Odtud roku 1721 odešel do Hamburku, kde až do své smrti (roku 1767) řídil duchovní hudbu v　pěti zdejších chrámech. Vytvořil tu 23 ročníků chrámových kantát, desítky mší a pašijí a velké množství dalších duchovních skladeb. Jeho Magnificat in C je napsáno kantátovou formou. To znamená, že zde uslyšíme jak sbory, tak také árie a dueta. Pro náš nedělní poslech ho nastudoval ho Sbor mladých Lausanne a Orchestr "Pro arte" Mnichov. Nahrávku diriguje Kurt Redel.