Léto a dvě báje

Koncert vážné hudby v neděli 28. července přinese tři skladby: část “Léto” z oratoria Josefa Haydna “Roční doby”, kantátu Castor a Polux Johanna Pazelta a Symfonii “Proměna Aktaióna v jelena” Karla Ditterse von Dittersdorf.

Roční období v jejich půvabu a kráse inspirovaly odedávna mnoho umělců nejrůznějších profesí. Není divu, že ani hudební skladatelé nezůstali pozadu. Vedle nejznámějšího Čtvera ročních dob z díla Antonia Vivaldiho stojí v popředí i velmi rozsáhlé oratorium Josefa Haydna s názvem Roční doby. V úvodu koncertu si poslechnemei, jak Haydn vnímal a do hudební řeči převedl období, které právě prožíváme – léto. Vzhledem k tomu, že se jedná o oratorium, jistě vás budou zajímat jména interpretů. A není jich málo. Sopránová sóla přednese Annegeer Stumphius, tenorová Alexander Stevenson a basová Wolfgang Schöne. Dále účinkuje sbor Gächinger Kantorei Stuttgart a soubor Bach-Collegium Stuttgart.  Nastudoval Helmuth Rilling.

Zadíváte-li se na noční oblohu, pak můžete najít souhvězdí Blíženců. Jeho latinský název je Gemini neboli Dvojčata. To proto, že jeho dvě nejjasnější hvězdy jsou Castor a Polux – v řecké mytologii Kastór a Polydeukés. Tato jména patří dvojčatům, která se podle báje narodila nejvyššímu bohu Diovi. Homérova báje dále praví, že oba vyrostli v krásné vzdělané　mladé muže, kteří byli vyhlášenými válečníky. Kastór rozuměl koním, které dokázal zkrotit, Polydeukés byl dobrý v pěstních soubojích. Kdysi se se svými bratranci Lynkeem a Idem vydali do Arkádie, kde ukradli stádo býků. Protože se nemohli dohodnout na svých podílech, vzala dvojčata celé stádo a unesla také oběma bratrancům nevěsty. Rozzuření mladíci je pronásledovali. Dvojčata se sice ukryla v dutém stromě, ale bystrý zrak Lynkeův je odhalil a Idás Kastóra probodl. Lynkea pak zabil Polydeukés a Ida ze světa zprovodil Diův blesk. Polydeukés prosil svého otce, aby jej také usmrtil a on mohl sestoupit z Olympu za svým Bratrem do Hádovy říše. Zeus nesouhlasil, ale zařídil, aby se jeden den oba bratři sešli na Olympu a druhý den v Hádově říši. Tak jsou vždy jeden den oba živí a druhý den oba mrtví.

Tuto báji zhudebnil Johannes Patzelt – dnes již takřka neznámý skladatel – v první polovině 18. století ve své kantátě nazvané “Castor a Polux”. My toto dílo uslyšíme v podání českých a slovenských pěvců: Jitky Saparové, Kamily Zajíčkové, Viktorie Stracenské, Marty Beňačkové, Petera Oswalda a Petera Mikuláše. Doprovází Musica aeterna,za řízení Pavola Baxy.

S poslední skladbou se vydáme ještě za jinou bájí. Tentokrát zalistujeme Ovidiovými Proměnami, kde najdeme báji o vášnivém lovci Aktaiónovi.

Tento vnuk boha Apollóna se jednou na svém lovu dostal do revíru pomstychtivé a kruté bohyně Artemidy. Netušil, že se zde – v prameni jedné jeskyně – bohyně často osvěžuje koupelí. Při honbě za zvěří se ocitl v její blízkosti a spatřil ji, jak vystupuje z lázně. Když to Artemis zjistila, byla natolik rozlícena, že jej proměnila v jelena. Jeho vlastní psi pak Aktaióna uštvali a rozsápali. Teprve pak byla krutá Artemis spokojena.

Tuto báji zhudebnil v symfonii s názvem “Proměna Aktaióna v jelena” Karl Ditters von Dittersdorf. První věta nás uvádí do prostředí lovu. Ve druhé autor nabízí pohled na půvabné místo, kde se bohyně oddává příjemnému osvěžení a odpočinku. Třetí část je dramatickým obrazem setkání Aktaióna s rozlícenou Artemidou a v závěrečném Finale vrcholí příběh zakletím a smrtí Aktaióna. O tom, že atmosféra honu byla skladateli Karlu Dittersi von Dittersdorf velmi blízká (sám býval totiž dobrým lovcem a kdysi byl i vrchním lesním správcem hlubokých lesů okolo Javorníku) nás nejlépe přesvědčí jeho hudba. Symfonii nastudoval Pražský komorní orchestr s dirigentem Bohumilem Gregorem.