Jubilea Korsakova a Berlioze

Obě výročí připomeneme v polední Hudební siestě 18. 3. 2014.

Nejprve se zastavíme u Hectora Berlioze, který se narodil 11. prosince roku 1803. Po otci se měl stát lékařem. Když však přišel do Paříže, aby zde studoval medicínu, začal se tu navzdory otcovým plánům věnovat hudbě. Nejprve studoval soukromě, později, když mu bylo 23 let, přišel na pařížskou konzervatoř. Jeho skladatelské dílo bylo oceněno i prestižní Římskou cenou. Přesto mu nevynášelo tolik, aby se mohl věnovat jen komposici. Působil jako knihovník pařížské konzervatoře, psal články a fejetony a upravoval skladby jiných autorů. Jako dirigent také nebyl v Paříži příliš úspěšný. Proto se vydával na koncertní cesty do Německa, Polska, Ruska i k　nám do Prahy, kde jej obecenstvo přijímalo přívětivěji. Neustálý boj s　neúspěchem, se odrazil i na jeho soukromém životě, který nebyl nijak šťastný. Avšak například Romain Rolland o něm napsal že ”…byl jedním z　nejmohutnějších géniů, jací se kdy vyskytli v　hudbě…” My v den výročí nedáme slovo žádné z　jeho nejslavnějších skladeb, jakými jsou Fantastická symfonie (té bude věnován i Koncert vážné hudby v　neděli 23. 3. 2014 o půl deváté večer), nebo Harold v　Itálii. Zaposloucháme se do poněkud kratší skladby, které dal Berlioz název Tristia. Má tři části nadepsané: “Nábožná meditace”, “Smrt Ofélie” s　podtitulem “Balada” a “Smuteční pochod ze závěrečné scény Hamleta”. Soubory Monteverdi Choir a Orchestre Révolutionnaire et Romantiquebude dirigovat John Eliot Gardiner.

170 let nás zároveň dělí ode dne, kdy se v　Tichvinu narodil Nikolaj Rimskij-Korsakov. Jako syn šlechtice, dostal první hudební vzdělání doma. Ve dvanácti letech odešel studovat do Petrohradu námořní kadetku. Podobně jako Berlioze i Korsakova město více přitahovalo operou a koncerty než studiem. Seznámil se tu s　Milivojem Balakirjevem, který jej přijal jako nejmladšího člena umělecké skupiny Mocná hrstka. Námořní služba však později Korsakova na dlouhé časy omezovala jen na písemný styk s　umělci. Proto, jakmile to bylo možné, přijal místo na pevnině. Od roku 1871 se stal profesorem skladby na konzervatoři, kde se spřátelil s　Modestem Petrovičem Musorgským.  Ke Korsakovovým pozdějším žákům se řadí například Anatolij Ljadov, Alexandr Glazunov, Igor Stravinskij nebo Sergej Prokofjev. Velká část jeho skladatelské tvorby patří operám. Patří sem díla na Puškinův námět “Mozart a Salieri”, “Pohádka o caru Saltánovi” a “Zlatý kohoutek”, ale i “Májová noc” podle Gogola a další opery. Ze symfonické tvorby znáte slavnou Šehrezádu, Španělské capriccio nebo Dubinušku. My v den výročí dáme přednost jiné symfonické skladbě - Symfonii číslo tři, v tónině C dur, opus 32, jak ji ve větách Moderato assai-Allegro, Scherzo vivo, Andante a Allegro con Spirito natočil Petrohradský státní symfonický orchestr s dirigentem Andrejem Anichanovem.