Janáček - výročí

Dvanáctý srpen je letos v českém hudebním kalendáři významným dnem. Uplynulo totiž 85 let od smrti Leoše Janáčka, který zemřel roku 1928. Narodil se třetího července 1854 na Hukvaldech poblíž Frýdku Místku. Již v jedenácti letech odešel do Brna, kde se stal choralistou ve strobrněnském klášteře. Jeho další životní cesty byly velmi rozmanité. Byl jak učitelem, tak také sbormistrem a dirigentem a již jako třiadvacetiletý napsal svou první větší skladbu – orchestrální suitu. O deset let později už to byla i první opera – Šárka. Avšak v této době si jej (jako skladatele) ještě nikdo nevšímal. Posedlost hudbou vedla Leoše Janáčka k dalšímu studiu a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Zde můžeme jmenovat Petrohrad, Lipsko a Vídeň. Toužil ale dát také hudební vzdělání dalším. Proto přijal místo na Varhanické škole v Brně, kde se stal roku 1881 ředitelem - působil zde 28 let. Tady se také začal zabývat hudební teorií a vytvořil několik nauk.  Dalším centrem jeho pozornosti byla lidová píseň. Zde jej uchvacovaly zvláště moravskoslezské písně a tance, které sbíral a pečlivě si zapisoval nejen jejich slova a melodii, ale dokonce i způsob jakým se tančily. Později jej zaujaly i krajové rozdíly v mluvě, její spád a rytmika. Jednu ze skladeb inspirovaných českou a moravskou řečí uslyšíme i v rámci  Hudební siesty v den výročí, která bude celá zaměřená na Janáčkovy skladby. Má název Nápěvky mluvy. Nahrála ji zpěvačka a houslistka Iva Bittová. Po ní uslyšíme ještě píseň V tom brezovském poli. Zpracování nápěvků mluvy a moravské lidové písně odlišilo tvorbu Leoše Janáčka od děl ostatních hudebních skladatelů. Jeho rukopis lze poznat jak ve skladbách vokálních, tak také v symfonické a komorní tvorbě. Z oblasti vokální vzpomeňme opery Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Věc Makropulos, nebo operu Z mrtvého domu. Vyjmenovat všechny sbory, které Janáček napsal snad ani není možné. Do širšího povědomí posluchačů se dostal až na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Bylo mu již 62 let, když jej opera Její pastorkyňa, díky provedení v Národním divadle v Praze, vynesla na výsluní slávy a to u nás i v zahraničí. Ještě za svého života se Leoš Janáček dočkal nejrůznějších poct. Byl mu udělen čestný doktorát brněnské univerzity, ve Štramberku mu postavili pomník a na jeho rodném domě na Hukvaldech byla zasazena pamětní deska. To jej sice těšilo, ale daleko větší radost měl z toho, že se hrají jeho skladby. Klavírními cykly počínaje, zde jmenujeme Po zarostlém chodníčku, nebo v Mlhách, přes již zmíněné opery, sbory, Glagolskou mši a další duchovní tvorbu, až po orchestrální skladby, kam patří Moravské a Lašské tance.

A právě Lašské tance a  orchestrální rapsodie Taras Bulba nám v pondělí Janáčkovo výročí připomene. Hudební siesta začíná krátce po poledni.