Hry o Marii

Hry o Marii skladatele Bohuslava Martinů jsou operou s hlubokým duchovním obsahem. Jedná se o celovečerní tetralogii, která v sobě spojuje témata mateřské lásky a překračování světa přirozeného a nadpřirozeného. První uvedení Her o Marii v Národním divadle spadá do roku 1936. Letos se s novým nastudováním opery – tentokrát pod taktovkou dirigenta Jiřího Bělohlávka – setkáváme znovu. Vice informací (nejen o možnosti zakoupení vstupenek) naleznete na www.narodni-divadlo.cz. V tomto článku Vám přinášíme exkluzivní rozhovor s režisérem opery Jiřím Heřmanem a s dramaturgem Ondřejem Hučínem.

Rozhovor s Jiřím Heřmanem (Umělecký šéf opery Národního divadla; režisér opery Hry o Marii)

KT: Jak vnímáte hudbu Bohuslava Martinů? Co pro vás znamená?

Jiří Heřman: Pro mne znamená strašně moc. Už jenom proto, že jsem si vybral ten titul, který dnes má premiéru – a jsou jím Hry o Marii. O tomto titulu jsem uvažoval dlouhou dobu a myslím si, že na mě dýchnul nejenom takovým českým a lidovým, prostým jazykem, který se skrývá v té hudbě. Krom této lidové inspirace se tam skrývá i dost důležité duchovní poselství. A samozřejmě spousty dalších inspirací, které Martinů při svém studijním pobytu v Paříži měl. Je to hudba, která je mi blízká. Je blízká mému srdci.

KT: Co opera Hry o Marii představuje?

Jiří Heřman: Je to velmi netradiční dílo už jenom proto, že jsou to čtyři hry, které jsou inspirované středověkými legendami. Jednak je to první hra Panny moudré a panny pošetilé, která je inspirována evangeliem Matoušovým. Potom je to Mariken z Nimègue – vlámská středověká legenda či Narození Páně, kde se Martinů nechal oslovit moravskou lidovou poezií. Poslední hra je Sestra Paskalina, kterou Martinů zpracoval podle předlohy Julia Zeyera a také tady nacházíme francouzské kořeny.

KT: Hry o Marii jsou v podstatě čtyři na sobě nezávislé příběhy. Mají tak v závěru na diváka působit, nebo se snažíte o jejich propojení?

Jiří Heřman: Já bych řekl, že to propojení je v hudbě samotné a to je to, co činí tu hudbu geniální. Pro mě osobně je to téma, které se týká nás všech. Tuto operu uvádíme nejenom jako první premiéru v této sezóně, ale samozřejmě tím uctíváme i památku padesátého výročí úmrtí skladatele Bohuslava Martinů. Pro mě tyto hry obsahují ten okamžik zamyšlení se nad posledním okamžikem člověka – tedy nad okamžikem smrti a překročení hranice mezi životem a smrtí. Samozřejmě je to i jakási úvaha o cestě dál. Tím, co propojuje tyto hry je Panna Marie, která vystupuje ve třech miráklech (není přítomná v té první hře). To společné téma také tkví v jakémsi odpuštění, které je prezentováno skrze (jestli to mohu tak nazvat) mateřskou lásku Panny Marie, která soucítí i s tím největším hříšníkem, který nachází vykoupení.

KT: Jaké dojmy si odnášíte z přípravy Her o Marii? Jaká byla spolupráce s dirigentem Jiřím Bělohlávkem? Toto byl váš první společný projekt?

Jiří Heřman: Z té přípravy si odnáším krásný pocit, že se v jednom večeru setká téměř dvě stě účinkujících na jevišti i v hledišti Národního divadla. Je to úžasná práce, když jsme propojili tři pěvecké sbory. Je to sbor Národního divadla, Pražský filharmonický sbor, Kühnův dětský sbor  a potom je to také řada sólistů. Především je to spolupráce s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, který se po letech vrací do Národního divadla. To považuji za opravdu velkou událost, protože takový obsah, který on vkládá do hudby a vyžaduje od orchestru Národního divadla... myslím si, že se jedná o výjimečný počin a jeho nastudování... o to významnější je tato událost. Setkali jsme se před třemi lety, když jsem nastoupil do opery Národního divadla a naše spolupráce započala takovým dialogem, kdy jsme se bavili nejenom o termínech provedení, ale i o tématu samotném. Já jsem původně neměl v plánu režírovat toto dílo, a posléze (po tomto dialogu) jsme se shodli, že by bylo dobré, kdybychom to společně vytvořili. Ta spolupráce je krásná už jenom proto, že dirigent je postaven před nesmírně náročný úkol koordinovat téměř dvě stě učínkujících. A tentokrát nehledí jen na jeviště, ale má za sebou stovku dalších členů sboru, kteří jsou v lóžích a jsou vlastně komentujícím sborem. Ta práce je pro pana dirigenta velice nelehká, ale já už jenom z těch generálních zkoušek mám výborný pocit.

KT: Vzkázal byste něco posluchačům Proglasu?

Jiří Heřman: Rozhodně bych vzkázal, že stojí za to to vidět. V této sezóně máme celkem devět repríz. Toto je titul, který je spojený také s bížícím se vánočním časem. Reprízy tudíž máme 13. a 16. prosince a také na Nový rok hrajeme Hry o Marii. Srdečně zvu všechny.

Rozhovor s Ondřejem Hučínem (dramaturg inscenace Hry o Marii)

KT: Pane Hučíne, mohl byste přiblížit zvláštnosti související s Hrami o Marii? Co je na nich neobvyklého?

Ondřej Hučín: Hry o Marii jsou takovou zvláštní operou Bohuslava Martinů. Ve své době to vlastně byla opera experimentální, protože Bohuslav Martinů se snažil vyhnout takovým těm tradičním dobovým schématům, jak se obvykle píše opera, a použil ve svém díle do té doby nepříliš používané výrazové prostředky. Kromě vlastního zpěvu a herectví je tu také mluvené slovo, tanec a zvláštní postupy epického divadla, kdy například sbor odvypráví polovinu příběhu během dvou minut a podobně. Další zvláštností této opery je to, že čerpá svoji inspiraci ze středověkých či lidových legend.

KT: Která ze čtyř her je podle vás nejsilnější?

Ondřej Hučín: Já si myslím, že asi nebudu sám, kdo řekne, že tou nejpůsobivější částí je ta závěrečná hra – Sestra Pascalina. Tam jsou všechny ty zvláštnosti co do formy i obsahu na jednom místě. I samotný děj tohoto příběhu je nesmírně silný. Jedná se o legendu o řádové sestře, která opustila svůj klášter a mučená životem je nespravedlivě odsouzená k smrti. Sestra Pascalina je nakonec zachráněna Pannou Marií. Vrací do svého kláštera a zjistí, že o jejím omylu nikdo neví. Panna Maria vzala na sebe její podobu a v tom klášteře ji vlastně zastoupila a celou dobu tam žila jako sestra Pascalina. Myslím si, že tohle je asi nejsilnější moment celé opery.