Heitor Villa-Lobos

Místem jeho narození bylo Rio de Janeiro. Zde prožil většinu svého života a tady také 17. listopadu 1959 ve věku 72 let zemřel. Dodnes pokládán za nejvýznamnějšího brazilského skladatele  20. století. Jeho kytarové skladby tvoří základní repertoár všech kytaristů hrajících klasickou hudbu. Přesto kytara nebyl nástroj se kterým by přišel jako první do styku. Jeho otec (původem  Španěl) jej naučil hrát nejprve na violoncello. Do 15 let, kdy mu otec zemřel, již Heitor ovládal oba nástroje - violoncello i kytaru a živil se hrou na ně. Koncertoval po Brazílii, poznával zdejší hudbu a začal komponovat. Po návratu do Ria jej uchvátila díla Johanna Sebastiana Bacha, Richarda Wagnera a francouzských impresionistů. Později, když do Brazílie zavítal Ruský balet, poznal také Stravinského. Roku 1915 poprvé zazněly koncertně jeho vlastní skladby, které brzy na to vyšly tiskem. Podporovali jej dva  přátelé: klavírista Arthur Rubinstein a skladatel Darius Milhaud, které  dvakrát navštívil v Paříži. Nejen brazilská, ale i francouzská hudba pak ovlivnily další skladby.    
Kromě kompozice se Heitor Villa-Lobos ve 30. letech 20. století podílel na založení Brazilské hudební akademie, které byl několik let ředitelem. Jako dirigent od roku 1944 pravidelně zajížděl do Spojených států, kde řídil nejslavnější orchestry té doby. Když roku 1959 zemřel na rakovinu, zůstalo 2 000 jeho skladeb. Jsou to koncerty, symfonie, opery, balety, filmová a komorní hudba.
My si v den 130. výročí narození skladatele v úvodu polední Hudební siesty poslechneme „Septet“ z cyklu šestnácti skladeb z roku 1924, nazvaného Pláč.