Dvě výročí

V úterý 22. 4. 2014 se v　rámci Hudební siesty zastavíme u dalšího letošního jubilanta. Tentokrát zcela výjimečně žijícího hudebního skladatele, dirigenta a skvělého muzikanta Jaroslava Krčka, který oslaví 75. narozeniny. Jméno Jaroslava Krčka bývá nejčastěji spojováno se souborem Chorea Bohemica (jehož vznik se datuje rokem 1967) a od roku 1975 i se souborem Musica Bohemica. Oba založil, řídí a píše pro ně úpravy lidových písní i své vlastní skladby. Jeho tvorba je velmi široká. Čekáte-li jen folklorní hudbu, jste na omylu. Jaroslav Krček komponuje rovněž závažné symfonie, komorní hudbu a vokální díla duchovní i světská. Ve 14 letech se naučil hrát na harmoniku. Dnes na koncertech hraje na velice zvláštní hudební nástroje. Ovládá jich veliké množství. Jsou to většinou repliky starých smyčcových, drnkacích a bicích nástrojů, které se používaly v　Čechách od doby renesanční. Jaroslav Krček totiž s　velkou láskou vyhledává a oživuje především nejstarší české lidové písně a tance. Ale zabývá se i pozdějšími, které skvěle upravuje a se svými soubory také provádí. V rámci Hudební siesty si jej představíme v obou rovinách. Nejprve se zastavme u cyklu písní na lidové texty nazvaného “Písně o vojně” a pak se otočíme od úprav lidových písní ke Krčkově vlastní tvorbě - k České mši číslo dvě, která zazní pod vedením samotného autora Jaroslava Krčka.

O den později ve středu 23. 4. 2014 uplyne 220 let ode dne, kdy se v Praze narodil skladatel židovského původu Ignaz Moscheles. Jeho život je ohraničen letopočty 1794 až 1870. Žil tedy v　době, kdy v　hudbě měla stále ještě významné postavení Vídeň. Není tedy divu, že i tam najdeme stopy tohoto autora. Isaac Moscheles – jak se původně jmenoval – měl velice hudbymilovného otce, který toužil po tom, aby se některé z　jeho dvou dětí věnovalo hudbě. V　případě syna se mu sen splnil. Isaac se na pražské konzervatoři zdokonalil ve hře na klavír natolik, že hrál díla Bacha a Mozarta. Jeho nejoblíbenějším skladatelem se však stal Beethoven. Otec, přestože byl ještě celkem mladý, zemřel. Neměl již možnost sledovat, jak se jeho syn přestěhoval do Vídně, kde se pod Salieriho dohledem naučil kompozici a kde byl oslavován jako jeden z　nejlepších klavírních virtuózů. Seznámil se se svým idolem Beethovenem, který brzy poznal jeho výjimečný talent. Když Beethoven potřebovat vytvořit pro vydavatelství klavírní výtah své opery Fedélio, svěřil práci Moschelesovi. Tehdy již to nebyl Isaac, ale jméno si změnil na Ignaz. Na svých pozdějších koncertních turné se seznámil nejen s　mladým Robertem Schumanem, ale také s　15letým Felixem Mendelssohnem-Bartholdym, kterého učil hrát na klavír a který mu velmi přirostl k　srdci. Dá se říct, že tito dva skladatelé – Beethoven a Mendelssohn – jsou nejdůležitějšími osobnostmi Moschelesova života. Všichni tři hudebníci se vzájemně podporovali a uznávali. Část života pak Moscheles strávil v　Londýně, kde se oženil a poslední léta působil v　Lipsku, kde se stal profesorem na konzervatoři a dirigentem Gewandhausorchestru. Jako skladatel se věnoval především literatuře pro klavír. Vedle osmi klavírních koncertů vzniklo na 150 sólových skladeb, dvě desítky děl pro čtyřruční klavír a množství komorní hudby. Jeho styl se vyznačuje lehkostí a technickou brilantností, kterou umožňovala tehdy nová takzvaná vídeňská mechanika klavíru. V den výročí si v rámci polední Hudební siesty poslechneme Klavírní koncert číslo dvě.