Dvě sepolcro kantáty

Nejprve se zastavíme u tvorby Georga Philippa Telemanna. Tento ve své době velmi vážený německý skladatel působil v letech 1712 až 1721 ve Frankfurtu jako ředitel městské hudby a také jako regenschori v několika kostelech. Pro jejich potřeby skládal duchovní hudbu a to i poté, co roku 1721 odešel do Hamburku. My jsme z jeho skladeb vybrali sepolcro kantátu "Meine Rede bleibt betrübt" – „Moje řeč zůstává smutná“.

Po Střípku poesie je na programu duchovní kantáta Dietricha Buxtehudeho. Tento skladatel se narodil v Dánsku roku 1637. Tedy 44 let před Telemannem. Ve třiceti letech přesídlil do severního Německa. Působil jako dómský varhaník v Marien-kirche v Lübecku, kde vytvořil přes stovku duchovní kantát. My se zaměříme na cyklus sedmi kantát z roku 1680. Nese název „Membra Jesu nostri patientis sanctissima“ – „Nejsvětější údy našeho trpícího Ježíše“. Každá z kantát je věnována jedné z částí Kristova umučeného těla. Celé dílo působí neokázale. To proto, že má sloužit k hlubokému soustředěnému rozjímání.

Tečku za Hudební siestou udělá sbor „Caligaverunt oculi mei“ – česky: „Zkalily se oči mé pláčem“ od Jana Dismase Zelenky.