Bronzový had

Chrámová kantáta Jana Dismase Zelenky Bronzový had, katalogové číslo 61 vznikla roku 1730, kdy byla na Velký pátek uvedena v Drážďanech. K hudebním vrcholům církevního roku tu patřilo uvádění italských oratorií na Velký párek večer a odpoledne na Bílou sobotu. Takto byla roku 1724 založena tradice, která přetrvávala v dvorním kostele v Drážďanech až do roku 1825. Obsahem těchto oratorií nebyla samotná zpráva o utrpení Páně, která už měla své místo v liturgických čteních hlavních bohoslužeb, ale vyprávění ze Starého i Nového zákona, uváděné do spojení s utrpením a smrtí Ježíše Krista.

Hudbu k provozování u Božího hrobu neboli sepolcra skládal Zelenka již dříve. Tři menší napsal na objednávku Collegia Clementina v Praze. Avšak libreto k Bronzovému hadu je napsáno podle vzoru italských oratorií. Vytvořil ho drážďanský dvorní básník Stefano Benedetto Pallavicini podle 21. kapitoly starozákonní Čtvrté knihy Mojžíšovy.

Biblický spor mezi Bohem, Mojžíšem a izraelským lidem rozšířil o tři další osoby - Azariáše, Eglu a Namuela. Po úvodním sboru, v němž lid proklíná své putování pouští do zaslíbené země, touží Azariáš, Namuel a Egla po návratu do Egypta a stěžují si na svůj úděl. Rouháním rozhněvají Boha, který zaplaví jejich tábor tisíci jedovatými hady. Tváří v tvář blížící se smrti se stupňuje nejen jejich nářek, ale také pokání, až Mojžíš požádá Pána o odpuštění. Bůh vyzve Mojžíše, aby ulil bronzového hada a postavil ho na viditelné místo. Kdokoliv bude uštknut a pohlédne na toto zobrazení, má být zachráněn. Egla oplakává úděl svého umírajícího syna. Azariáš mu přinese dobrou zprávu o možné záchraně pohledem na bronzového hada. Než se dílo uzavře chvalozpěvem lidu, poukáže Mojžíš na Kristův vykupitelský kříž, jehož předobrazem je pozvednutí hada na poušti. Nezvyklé pro tento italský typ oratoria je u Zelenky dvojí promluvení Boha i to, že dílo nemá předehru, ale v úvodu i v závěru jsou dvojité sbory.

Oratorium Jana Dismase Zelenky Bronzový had si tedy na Radiu Proglas poslechneme poprvé. Zazní v nastudování Hany Blažíkové, Petry Noskaiové, Petera Kooje, Alexe Pottera, Jaroslava Březiny a souboru Ensemble Inégal, který řídí Adam Victoria.