Bohuslav M. Černohorský

V neděli 16. února si hudební svět připomene 330. výročí narození katolického kněze, minority, varhaníka a barokního skladatele Bohuslava Matěje Černohorského. Narodil se 16. února roku 1684 v　Nymburku a jeho životní pouť se zakončila 1. července 1742 ve Štýrském Hradci. Poohlédneme-li se po Černohorského skladbách, zjistíme, že jsou zcela věnovány duchovní hudbě. Proč tomu tak bylo jistě snáze pochopíme, pokud si uvědomíme, že to byl katolický kněz, který působil jako varhaník, skladatel a učitel v　Praze, Římě, v　Assisi a v Padově. Vezmeme-li to popořádku, pak se nejprve zastavíme u letopočtu 1703, kdy vstoupil do řádu minoritů a následně byl roku 1708 jako 24letý v　Praze vysvěcen na kněze. S　bratry minority se však nepohodl a když dostal od generálního představeného řádu v　Římě povolení odjet, utekl, za což si vysloužil 10leté vyhnanství z　Prahy. V　letech 1710 až 1715 byl v　Assisi hlavním varhaníkem zdejší baziliky svatého Františka a také zde vyučoval. Měl tu přezdívku “padre Boemo”. Známý je zvláště příběh, kdy tu učil G. Tartiniho, který se po své tajné svatbě před rozlícenými příbuznými nevěsty schoval právě do assiského kláštera. S　Tartinim se Černohorský setkal pak ještě jednou a to přibližně o deset let později v　Padově, kde oba hudebníci působili. Tartini již jako výborný a všemi uznávaný houslista zdejší baziliky svatého Antonína. Roku 1720 se Černohorský vrátil do Prahy, kde pět let zastával místo ředitele kůru chrámu svatého Jakuba. V　tomto období vyučoval jednak Františka Ignáce Tůmu a krátce i Christofa Wilibalda Glucka. Po tříletém pobytu v　Horažďovicích, se krátce vrátil do Prahy a pak na jedenáct let zakotvil opět v　Padově. Na stáří se chtěl vrátit do Prahy, ale jeho zdravotní stav se zhoršil a (během své zpáteční cesty) prvního července roku 1742 ve Štyrském Hradci zemřel. Z　jeho díla bylo mnoho zničeno. Přesto některé velmi krásné skladby máme. 

V　neděli 16. února 2014 v den 330. výročí narození Bohuslava Matěje Černohorského v rámco Koncertu vážné hudby od 20.30 hodin uslyšíme jeho zhudebněné nešpory. Nesou název “Vesperae minus solenne”. Nešpory se v　době baroka často provozovaly veřejně, slavnostně a s　bohatým hudebním doprovodem. Černohorský ale tyto nešpory vypracoval bez lesku žesťových nástrojů. Proto jsou nazvány “minus solenne” – méně slavnostní. Přesto pro nás mohou být svátečním zážitkem. Zazní v　nastudování souboru Societas Incognitorum v　čele s　Eduardem Tomaštíkem, za doprovodu souboru Hipocondria ensemble.