4. 11. si připomeneme 160. výročí úmrtí F. Mendelssohna-Bartholdyho.

Felix Mendelssohn-Bartholdy se narodil 3. února roku 1809 v Hamburku a zemřel 4. listopadu 1847 v Lipsku. Řadí se mezi ty hudební skladatele kteří byli již v dětství obdivováni jako zázračné děti. Od malička byl obklopen pečlivými pedagogy, kteří úzkostlivě dbali na jeho zdárný hudební vývoj. Skvělou pověst zázračného dítěte později upevnil, když se ve svých čtyřiadvaceti letech stal ředitelem lipského Gewandhausorchestru. Zasloužil se také o otevření lipské konzervatoře. Přestože zemřel velmi mladý (dožil se 38 let), byl nejen v Německu, ale i v ostatních zemích Evropy známý a oslavovaný a to jak pro své komposiční, tak také pro interpretační umění. Jeho blízcí jej popsali jako harmonickou osobnost.

Skladatelské umění Felixe Mendelssohna-Bartholdyho rostlo a zrálo od komorních skladeb až po obrovská oratoria. Napsal díla komorní, instrumentální, symfonická, varhanní a duchovní. Ze symfonického jsou nejznámější: “Sen noci svatojánské”, symfonické básně: “Klid moře a šťastná plavba”, “Hebridy” a “Krásná Meluzína”. Z pěti symfonií vyniká “Italská” a “Skotská”. Vedle nich se řadí ještě 13 raných, krátkých symfonií pro smyčce. Z koncertních skladeb jmenujme velice známý Houslový koncert e moll, který zastínil koncert z mladistvých let d moll. Do klavírní tvorby patří: klavírní variace, fantasie a známé “Písně beze slov” a v neposlední řadě tři klavírní koncerty. Duchovním skladbám vévodí nádherná oratoria Paulus a Eliáš, vedle nichž stojí duchovní sbory a kratší duchovní skladby.

Nelze nevzpomenout obrovský význam Felixe Mendelssohna-Bartholdyho na znovuobjevení díla Johanna Sebastiana Bacha. Podnět k němu dal roku 1829 nastudováním a veřejným provedením Matoušových pašijí v Lipsku.

V den 160. výročí úmrtí Felixe Mendelssohna-Bartholdyho uvedeme na stanici proglas v čase od osmé hodiny ranní Symfonii číslo dvě s podtitulem Chvalozpěv. (Přestože nese název symfonie, jedná se spíše o duchovní kantátu.) Desátá hodina dopolední přinese Tři duchovní moteta a polední Hudební siesta známou symfonickou předehru k Shakespearově hře Sen noci svatojánské opus 21., dále Koncert číslo jedna d moll pro klavír, housle a orchestr a po Střípku poesie pátou, tedy poslední symfonii, v tónině d moll, opus 7.