120 let od úmrtí Čajkovského

Fanfáry Italského capriccia otevřou středeční Hudební siestu 6. 11. 2013, která se bude cele věnovat hudbě Petar Iljiče Čajkovského. Narodil se 7. května roku 1840 ve Votkinsku na Urale. Od pěti let se učil hrát na klavír, od deseti navštěvoval petrohradskou právnickou školu a v devatenácti se stal úředníkem ministerstva spravedlnosti. Od roku 1861 vedle zaměstnání studoval na hudební škole Antona Rubinsteina, která se o rok později stala petrohradskou konzervatoří. Ve třiadvaceti opustil ministerstvo, aby se o dva roky později ujal místa profesora harmonie na nové Moskevské konzervatoři. Od roku 1877 se věnoval psaní hudebních kritik. Jako hudebník cestoval po Itálii, Francii a Švýcarsku. Rád se vracel na ruský venkov k milované sestře. Existenčně jej zajišťovala vdova po staviteli železnic hudbymilovná Filaretovna von Mecková, která podporovala i mladého Debussyho. Čajkovskij si ve　čtyřiceti pěti letech koupil dům na venkově. Navzdory skvělé umělecké pověsti nebyl šťastný. Provázely jej časté depresivní stavy. při nichž se utíkal do samoty. Stále však koncertoval po celé Evropě a roku 1891 řídil šest koncertů v USA. Ani Praha v tomto ohledu nezůstala výjimkou. Čajkovskij tu byl celkem třikrát v letech 1888 a 1892 a sklidil zde neobyčejný úspěch. Mimo jiné se tu seznámil také s Antonínem Dvořákem. Zdálo se, že Čajkovskij je na vrcholu svých tvůrčích sil, když 28. října roku 1893 dirigoval premiéru své šesté symfonie “Patetické”. O jedenáct dní později se roznesla neuvěřitelná zpráva. 6. listopadu třiapadesátiletý Petr Iljič Čajkovskij po vypití nesvařené vody dostal infekci a zemřel na choleru. Jeho dílo je naplněno velkou hloubkou. Přestože není vždy radostné, smutek, který v jeho skladbách cítíme, nevyrůstá z pocitu životní marnosti, ale z lásky k člověku. Sám Čajkovskij kdysi řeki: “Vždyť přece žít je možno”. Nejvýznamnějšími skladbami jsou bezpochyby jeho symfonie. Z dalších orchestrálních skladeb je velmi populární Italské capriccio,předehra Romeo a Julie, Slavnostní předehra 1812, Hamlet a symfonická předehra Francesca da Rimini. Z koncertů nelze opomenout Houslový koncert D dur ani Klavírní koncert b moll. Komorní hudba je zastoupena jednak klavírními skladbami – z nichž nejčastěji se hrají Roční doby a Dětské album – a také třemi smyčcovými kvartety. Zvláštní místo zaujímají opery. Jmenujme Pikovou dámu a Evžena Oněgina - obě na námět Puškinův. Vedle nich stojí další jevištní díla – balety. Zde se nejvíce proslavily Labutí jezero, Spící krasavice a Louskáček, které známe také prostřednictvím orchestrálních suit. V rámci Hudební siesty zazní kromě úvodní skladby také jeden duchovní sbor a Serenáda pro smyčce C dur, opus 48.

Hudební siesta začíná každý den krátce po poledni.