Věra Gremlicová, moderátorka a lidová básnířka

Věra Gremlicová se narodila ve Zlíně. Své dětství prožívala společně s bratrem Vojtou v obci Břest u Kroměříže na Hané. Otec byl sedlák a matka byla učitelkou. 

V padesátých létech, kdy rodiče byli označeni za kulaky, vystřídalo šťastné dětství, dospívání s pocitem křivdy, nespravedlnosti a bezpráví. Vystudovala tedy alespoň zemědělskou mistrovskou školu, hrála ochotnické divadlo, recitovala a hodně četla. Ač nebylo na růžích ustláno, maminčino krédo, to masarykovské – „nelhat a nekrást“ má dodnes pevně pod kůží.

Pracovala nejdříve v tehdejším jednotném zemědělském družstvu a když se provdala za dělníka, pak jako uklizečka, poté operátorka Československých státních drah a nakonec jako mzdová účetní. S manželem postavili dům, a vychovali syna a dceru. Když ji zemřel manžel po zákeřné nemoci, zhroutil se ji tehdy celý svět. Až po roce zasáhl osud v podobě dechové hudby.

V roce 1987 Věru Gremlicovou oslovil skladatel, pedagog a kapelník dětského, dechového orchestru MORAVA při tehdejší LŠU v Hulíně, pan Václav Smola s prosbou, aby moderovala první festival dětských dechových orchestrů v Hulíně. To byla její premiéra moderování dechové hudby. Následovala  řada koncertů a vystoupení tohoto nadějného dětského orchestru, jež slovem provázela.

Naše spolupráce počala na jaře roku 1989, kdy dechový orchestr  MORAVA vystupoval na koncertech v Mariánských Lázních a Františkových Lázních. Tam jsme se poprvé setkali u mikrofonu. Od té doby to byly desítky koncertů a pořadů s dechovou hudbou. A nejen doma. Také v sousedním Rakousku, Německu nebo v Dánsku.

Paní Věře Gremlicové přeji do dalších let mnoho tvůrčích nápadů, pevné zdraví a optimismus s poděkováním za její dosavadní práci, vždy noblesní a kultivované průvodní slovo v pořadech s dechovou hudbou.

Autor článku: Václav Kovář