Tak žili legendární hudebníci

Josef Poncar se narodil 14. března 1902 ve vesnici Chodouň u Zdic na Berounsku. Jeho tatínek, který byl topičem na lokomotivě, hrál na trombon a dokonce byl i kapelníkem knížecí kapely Hanavských skláren v Komárově. Josef Poncar se v sedmi letech začal učit hrát na housle a postupně zvládal hru na všechny dechové nástroje, ale i na violoncello a kontrabas. Na ten také později hrál skoro 40 let v symfonickém orchestru pražských železničářů. Celý život však Josefa Poncara provázela baskřídlovka. Velký muzikantský úspěch Poncarovi přinesl rok 1935. Tehdy gramofonová firma Ultraphon vyhlásila velkou soutěž o nejlepší polku. S drtivou převahou vyhrála jeho polka Já nemám nic s textem Josefa Chlumeckého. Pak přišlo Poncarovo nejplodnější období. Napsal na 150 písniček např. Chodouňská polka, Ten večer májový, Karlíčku můj, Za potočinou, Až já budu rukovat, Počápelská, Modrá kukadla, Vy zvonky v Loretě, Přes dvě vesnice nebo valčík Kdo jednou miloval s textem Františka Voborského.

Karel Vacek se narodil o týden později, v pátek 21. března 1902 v Liberci. V roce 1909 se s rodiči přestěhoval do Prahy, ale během první světové války se Vackovi z Prahy odstěhovali do Vysokého Veselí. Zajímavostí je, že vyhlášení 1. světové války zastihlo Karla Vacka v bránické zahradní restauraci, kde vypomáhal na malý bubínek. Na jaře roku 1919 udělal Karel Vacek přijímací zkoušky na pražskou konzervatoř. Po škole dva roky prezenční vojenské služby prožil v Terezíně u posádkové hudby. Po návratu z vojny mu farář ve Vysokém Veselí nabídl, aby se ve Veselí usadil a působil tam jako kostelník. Dokonce mu nabízeli i manželku - dceru zámožného živnostníka z vedlejší vesnice. Kostelníkem se Karel Vacek naštěstí nestal. Dostal však nabídku z pražského kina Lucerna, aby v kapele doprovázel němé filmy. Na sklonku dvacátých let získal angažmá v tehdy nesmírně populárním orchestru Melody Boys R. A. Dvorského. V roce 1928 se Vacek oženil a pořídil si byt v Praze–Břevnově. Tam měl pianino a první vybrnkaná a zapsaná melodie byla v rytmu tanga. A tak se zrodila Cikánka. Delší dobu Vacek vymýšlel text. Nakonec mu pomohla i jeho manželka, když navrhla spojení „Tu lásku ti nikdo víc nemůže dát!“ R. A. Dvorský se svým orchestrem Cikánku v roce 1931 natočil pro firmu Ultraphon. Prodalo se jí přes 100 000 exemplářů! Nakladatel Kovářík hit nabídl i do Německa, Nizozemí a také do Anglie. Tam se za sedm týdnů prodalo na 150 000 gramodesek. V USA ji v roce 1933 rozhlasové stanice hrály celkem 12 782 krát a stala se tak nejhranější skladbou českého autora. 

Jaromír Vejvoda se narodil na Zbraslavi v pátek 28. března 1902, kousek od zámku - ve vilce, v jejímž přízemí měli rodiče restauraci (dnes je tu restaurant Škoda lásky). Tady břeskně vyhrávala i Vejvodova kapela, kterou dirigoval Jaromírův otec Josef - místní stavitel. Malý Jaromír se od šesti učil na housličky, od čtrnácti přibral křídlovku a v patnácti se stal muzikantem tátovy kapely. Jednou v novinách našel inzerát, že vojenská hudba v Brně přijímá mladé muzikanty, a tak se s křídlovkou vydal na přijímací zkoušky. Byl úspěšný a stal se muzikantem u 10. pěšího pluku v Brně. Málokdo ví, že Jaromír Vejvoda převzal osobně v roce 1981 v Dortmundu Zlatého lva - cenu Radia Luxemburg a televizní stanice ZDF za polku Škoda lásky jako jednu z 20 nejúspěšnějších lidových písní. 

Největšího zadostiučinění, nejen Jaromíru Vejvodovi, ale i všem autorům písniček pro dechovku, se dostalo 8. ledna 2000, kdy polce Škoda lásky byl přiznán titul „HIT STOLETÍ“.