Sobuláci hrají

Sobuláci hrají

Pořad v souvislostech


Hrají a zpívají Sobuláci
Budeme vysílat

Festivalová sezóna začíná...
Únoroví oslavenci
Únoroví oslavenci
Vysílali jsme


Festivalová sezóna začíná...

"Moje jižní Čechy, moje česká vlast..."

"Moje jižní Čechy, moje česká vlast..."
Audioarchiv
10. října 2018 Hrajte, kapely! Autor: Kateřina Kovaříková

V kraji plném slunce a zrajícího vína se nachází malebná slovácká dědina Sobůlky u Kyjova. Dědina s kapličkou uprostřed, která je jakoby přeťatá modrou stužkou potoka. Odtud pochází dechová hudba Sobuláci. Představíme ji v týdeníku Hrajte, kapely! ve čtvrtek 11. října za pět minut pět odpoledne.

V Sobůlkách platí, že se tam muzicírovalo od nepaměti a platilo i to, že se ti mladí učili od starších kolegů. Začátkem protektorátu se sešli Josef Přikryl, Václav Kostiha, František Výleta a další muzikanti a hráli po mlatevnách, schovávali se před hlídkami gestapa a lidé chodili za nimi. Václav Kostiha, který nejdříve zastával funkci organizačního pracovníka a později získal živnostenský list kapelníka, brzy poznal, že mládí je třeba spojit se zkušenostmi. Sám se muzikantsky vyučil u křídlováka Klimka, později u profesora Luzara, a muzice propadl tělem i duší. V padesátých a šedesátých letech lze jen obtížně vystopovat složení muzikantských partií. Neustále se prolínaly, jedni odcházeli, druzí přicházeli a záleželo jen na osobnosti kapelníka, aby našel takové muzikanty, kteří by kapele svým hraním dávali dobré jméno. Kostiha - děda, jak mu dnes v rozvětvené rodině říkají, to uměl a postaral se také o to, aby muzikantská tradice v rodině přešla do dalšího tisíciletí.

V jedné písničce se zpívá, že tam, kde otec končí, syn už začíná. U Kostihů to ale bylo jinak. Synové se nepotatili a tak se zaměřila pozornost na vnuky Vaška a Vlastu. Dostalo se jim hudebního vzdělání a na počátku devadesátých let předává děda Kostiha taktovku mladému Václavovi a klade mu na srdce, aby rodinná kapela nezanikla.

Jak to bylo dál? To už prozradí týdeník pro milovníky dechovky. Redaktorka Kateřina Kovaříková tímto děkuje DH Sobuláci za poskytnutí kapelnické kroniky.