Skoroňáci - dechovka stará jako republika sama

Z historie Skoroňáků:

Dechová hudba Skoroňáci je stará jako republika sama. Byla založena v roce 1918. Její zakladatel, můj dědeček – harmonikář, měl nějakou skupinu hudebníků, ale o dechovce to ještě nebylo.

Před odchodem na vojnu byla založena sedmičlenná dechovka mladých kluků, kteří toužili hrát.Tatínkovu sestru si vzal za manželku Bohumil Krist – klarinetista, jehož bratr byl štábní kapitán v Praze na ministerstvu obrany a ten zajistil, že všichni hráči ze skoronské dechovky se dostali k těm nástrojům, které pak hráli doma. Když přišli domů a začali hrát, neměli v okolí žádnou konkurenci co do kvality a počtu odehraných akcí. Tak se stalo, že po několik let v době jejich největší slávy odehráli i 280 akcí ročně. Přitom to byly převážně sedláci. V roce 1937 byly dokonce i na světové výstavě v Paříži a s obrovským úspěchem tam reprezentovali ČR. Každý z nich ovládal nejméně dva nástroje a tak hráli dechovku i muziku smyčcovou a cimbálovou. Výlety do Vídně, Prahy a Brna byly naprosto běžné. Když kdysi v Praze zahráli zpaměti Emilu Štolcovi jeho valčík Šepot Květin, tak plakal a bohatýrsky je pohostil. Tatínek osobně hrál Es klarinet až do svých 75 let. A pak zákonitě přišlo střídání stráží.

Po vojně v 21 letech jsem přebral po otci vedení a pomalu začal s obměnou základního kádru. Bylo to někdy i bolestné, ale během doby se situace opět vylepšila a nastalo totální omlazení kapely. V roce 1978 byl věkový průměr kapely jenom 23 let.

Mladí kluci byli převážně odchovanci velkého kyjovského pedagoga p. Frýborta, který dal klukům solidní základ a nesmírnou chuť k cvičení. V roce 1978 jsme obdrželi 100% tní kvalifikaci (nejvyšší bodové ohodnocení) a přihlásili se pod vedením p. Machka ml. Do národní soutěže o „Zlatou křídlovku“ 81, kterou jsme po vyřazení 238 dechovek z celé republiky jednoznačně v Českých Budějovicích vyhráli. Po Budvarce, Mistříňance a Žadovjácích jsme trofej opět přivezli na Moravu.

Nastalo období bohaté na zahraniční zájezdy a opět mnoho akcí, a to dokonce  i 140 za rok. Ať už to byly koncerty, tancovačky, hody, církevní akce – kterým jsme se nevyhýbali. Byli jsme za to odsuzováni stranickým vedením do pozadí při zahraničních výjezdech, ale přesto jsme do zahraničí také několikrát vyjeli. Navštívili jsme Rakousko, Německo, Holandsko, Belgie, Švýcarsko, Polsko, Maďarsko a mnoho dalších zemí.

Petr Ingr, autor vzpomínek, vydržel u kapelnictví 43 let. V současné době pracují muzikanti s kapelníkem Petrem Miklišem. Jak jim to jde, dokazují novým hudebním nosičem, který natočili v roce 2013 ke svým 95. narozeninám.

Řádky a fotografie jsou převzaty z www.skoronaci.cz.