Povinností hotaře bylo věrně hlídati

Poslední zářijové Hrajte, kapely! věnujeme horenskému právu, právním normám používaných ve vinohradnictví. Podíváme se do historie i současnosti, a především nabídneme krásné melodie o vinohradech. Poslechněte si dechovkový pořad ve čtvrtek 27. září za pět minut pět odpoledne.
Co bylo horenské právo? Jednalo se o soustavu pořádkových a trestních předpisů rozhodovaných a vykonávaných orgánem zvaným horenský soud, jehož hlavním představitelem byl perkmistr (neboli horný). Dříve se veškerá činnost vinohradníků a vinařů řídila horenským právem, které bychom v současné době mohli označit za velmi podrobně propracovanou právní a obyčejovou normu. Název je odvozen od běžného slováckého označení viniční trati pojmem „hora“.
Veřejnost si sice horenské právo většinou spojuje výhradně s tresty za krádeže hroznů či poškozování vinic, které byly někdy hodně drastické, ale horenské právo je mnohem složitějším ustanovením. Termín horenské právo zahrnoval několik významů. V první řadě to byl horenský řád, kterým se vymezovala správa vinic, dále pak horenský soud, který rozhodoval spory mezi majiteli vinic (viničných hor) a posléze označoval také pravidelná shromáždění vinohradníků příslušných oblastí. V neposlední řadě termín horenské právo vymezoval také práva panovníka k vinicím.
Velmi přísně byly trestány krádeže, a to nejen hroznů, ale třeba také vinohradnických kůlů. K trestu smrti měl být odsouzen nejen zloděj, který byl při krádeži přistižen ve vinohradech, ale i ten, kdo byl chycen na cestě nebo na mezi u vinohradů, třeba nic nebral, ale měl v úmyslu krást. Sbírání zapomenutých hroznů bylo povoleno až po skončení vinobraní jen ve vlastních vinohradech.
Přestože horenské řády byly zrušeny, jeden zvyk, mající dříve právně závazný význam, se dodržuje dodnes a má zábavnou funkci. Je to zarážení hory. Zaražená hora je znamením, že do vinohradu až do vinobraní – kromě hotaře - nemá nikdo přístup.
Nebudeme samozřejmě jen povídat. Nabídneme vám spoustu melodií o vinohradech a vinohradů. Na úvod zazní polka Není lepší měsíc roku do Václava Maňase mladšího a Stanislava Pěnčíka v podání Valašky. A hned přidáme valčík Františka Třetiny a Miloslava Procházky Vinohrady zelené od Svárovanky. Zazní také polka Jana Slabáka a Ivany Soukalové Vinohrady moje v provedení Túfaranky. Do vinohradů vás zavede Mistříňanka ve valčíku Miloslava Procházky a Jany Hromkové Milocků dědinů. A přidáme valčík Jaromíra Hejla Jedú chlapci z vinohradů v podání Túfaranky. Pohodu nabídneme u písně Antonína Perničky Kraj do barev strojený nebo u polky Pavla Svobody a Jaroslava Kubíka Bojanovským vinohradem. Zahrají kapely Bojané a Šohajka. Verbuňk Až já budu od Miloše Machka a Milana Foltýna zazní v podání Dambořanky a ještě jednou se představí Bojané v písni a valčíku Z vinohradů Josefa Růžičky a Růženy Sypěnové. Polku Františka Třísky a Josefa Grufíka Náš vinohrad zahraje Přespolanka. Valčík Miroslava Kolstrunka a Kateřiny Šmukařové s názvem Kam vracím se rád uslyšíte v provedení Zdounečanky. Krásné melodie o vinohradech přinesou kapely Podhoranka a Svárovanka. Píseň Vy petrovské vinohrady napsali Jiří Vrána a Vladimír Salčák. Polka Pod slováckým vinohradem vznikla ze spolupráce Miloslava Procházky a Stanislava Pěnčíka. Na závěr jsme si pro vás nechali valčík Skončilo léto Ladislava Hrdličky a Vladimíra Salčáka v podání Lácaranky. Pořad pro vás připravila Helena Hájková.