Píseň Václava Vačkáře
V letošním roce by klasik české populární a taneční hudby Václav Vačkář oslavil 135 let. Umělecká úroveň a nesmírná obecná obliba jeho skladeb, v čele s téměř až legendární Vzpomínkou na Zbiroh, ho trvale zapsala do historie naší lidové hudby. Hostem pořadu Hrajte kapely! ve čtvrtek 17. listopadu bude vnuk Václava Vačkáře, Martin Vačkář. Rozhovor naladíte za pět minut pět odpoledne.
Klasik české dechové hudby, hudební skladatel Václav Vačkář, se zapsal do historie české hudby nejen jako autor mnoha krásných skladeb, ale i jako bojovník za práva a za společenské postavení lidových hudebníků. Byl iniciátorem a zakladatelem prvních hudebních odborů. Za svou organizační i dirigentskou péči byl nazýván početnou hudebnickou obcí „táta českých muzikantů“.
Nezlomná vůle a optimismus ve skladatelské i organizační činnosti i jeho přímý charakter a srdečnost mu získala vážnost a oblibu u hudebníků v celé republice. Jeho slavné skladby jako serenáda Vzpomínka na Zbiroh, valčíky a pochody Probuzení, Osvobození, Vítězný návrat, Tempo, polky Dobřejovická, Staropražská i celá řada náladových skladeb si získaly oblibu pro „vačkářovsky“ povzbudivou energii a melodie vždy vycházející ze srdce.
K jeho 70. narozeninám o něm přiléhavě napsali: „Dal české hudbě mnoho ze svého talentu i z dobroty srdce. Odměnou mu bylo vědomí, že vyoral ‚dobrou brázdu‘ . V tom smyslu také zůstává trvale zapsán v historii naší lidové hudby“.
Byl jmenován čestným občanem rodných Dobřejovic, Roztok u Prahy a města Zbiroha, byl oceněn i cenou města Prahy.
Rozhovor s vnukem Václava Vačkáře, Martinem Vačkářem, doplní ukázky z kompaktního disku Píseň lásky, na který natočila v roce 2013 Krajanka Václava Hlaváčka populární i dosud neznámé skladby slavného skladatele.
Martin Vačkář se narodil v roce 1947 jako syn hudebního skladatele Dalibora C. Vačkáře. Studoval anglistiku a japanologii na FFUK v Praze, od roku 1967 studoval japonštinu rok v Tokiu na Mezinárodní křesťanské universitě ICU a rok na Curyšské universitě ve Švýcarsku. Po návratu pokračoval na FFUK v Praze ve studiu japanologie a sinologie. Po vojenské službě nastoupil v roce 1976 jako novinář do kulturní rubriky deníku Lidová demokracie, kde psal nejvíce o hudebním životě a zájmové umělecké činnosti.
Po roce 1981 působil jako volný publicista, překladatel a tlumočník z japonštiny, od roku 1989 jako koordinátor japonských televizních týmů při natáčení dokumentárních programů o české hudbě, kulturních památkách, historii holocaustu, sportu aj
Vedle toho se věnuje psaní scénářů pro hudební divadlo.