Myslivče, myslivče

První zákon týkající se myslivosti spadá do poloviny 10. století, kdy kníže Boleslav I. stanovil tzv. vysokou honbu. To znamenalo, že právo lovu bylo doménou pouze panovníka. Dalším významným letopočtem byl rok 1573, kdy český sněm vydal nařízení, které pojednávalo o ochraně zvěře a tím také stanovovalo podmínky jejího lovu. V 17. - 18. století byly založeny první lovecké řády, při kterých se sdružovali lovci z řad šlechty. A v roce 1695 vznikl Řád sv. Huberta, který založil František Antonín Sporck. Další úpravy lovectví přišly za vlády  Karla VI. roku 1728 vydáním loveckého řádu (Jägerordung), který zůstal nezměněn až do vlády Marie Terezie, která v roce 1743 vydala řád nový.

V roce 1786 vydal Josef II. všeobecný honební patent, který prohlásil právo myslivosti za právo státu. Stát ho ale mohl dále svěřovat. Po zrušení poddanství byl vydán v roce 1849 císařem Františkem Josefem I. nový zákon o myslivosti, který platil pro celé Rakousko-Uhersko, tedy i pro České země. Spojil právo myslivosti s vlastnictvím půdy. Honitby se začaly dělit na honitby vlastní a společenstevní. Zavedeny byly také nové techniky lovu: šoulačka, čekaná, slídění, vábení, společné hony, kruhová leč, ploužení, naháňky apod. Pro českou myslivost byl významný rok 1866, kdy byl přijat první samostatný zákon o myslivosti pro Království české. Významným zákonem pro myslivost byl Malý honební zákon z roku 1929, který mimo jiné stanovoval doby lovu a doby, kdy je zvěř hájena. V roce 1947 byl vydán zákon, který rozšířil myslivost veřejnosti. Tím ale došlo často k přílivu laiků a lidí nerespektujících mysliveckou etiku. Bylo také stanoveno povinné členství v jednotné myslivecké organizaci. V roce 1990 byl pak vydán zákon, který toto povinné členství v mysliveckých organizacích zrušil.