Ej, pole, polečko
Poslední zářijové vydání dechovkového pořadu věnujeme lánům polí. Dříve se tradice, zvyky a běžný život odehrával v těsném kontaktu s půdou. Pole a výroční obyčeje spojené s koncem sklizně se promítali i do lidových písní. Nalaďte si Hrajte, kapely! ve čtvrtek 28. září 2017 za pět minut pět odpoledne.
K lidovým obyčejům, které se váží k zemědělskému roku a půdě, patří senoseče, dožínky, dočesná, podzimní sklizně a vinobraní. Tradice s nimi spojené mají v různých krajích rozmanité projevy. Většinou navazují na staré zvyklosti, ale dost často jsou obohacovány novými prvky. Nezapomínejme, že tyto obyčeje se netýkají jen omezeného okruhu lidí z konkrétní obce, ale dost často také turistů, pro které se lidové slavnosti doplňují muzikami, jarmarky, výstavami a dalšími zajímavostmi.
Na začátku těch slavností je pole, které je po celý rok opečovávané člověkem. Dříve byla práce na poli příležitostí k hovorům, setkávání lidí. Při práci pomáhali koně a další domácí zvířata, která se pak dostávala také do lidových písní.
Mezi oblíbené sklizňové slavnosti patří dožínky. Jádrem lidového obyčeje je předávání věnce z obilí hospodáři nebo majiteli nějaké polnosti a následné pohoštění. Lidové slavnosti se zdaleka netýkají jen Slovácka. Například na Královéhradecku pekly hospodyně ke slavnosti tzv. „mílové buchty“, které se rozdávaly mezi žence a žnečky. To byly dvě buchty na jednom pekáči. Večer se všichni přemístili do hospody, kde byla taneční zábava. Otevřel prvním tancem hospodář s hospodyní.
Obdobou dožínek byla po skončení sklizně chmele dočesná. České tradice uvádějí, že „jejím znakem byl veliký věnec, uvitý ze chmele a obilných klasů, ozdobený květy. Věnec pak byl upevněn na vysoké tyči na dvoře statku. Pod ním bývala připravena bohatá, slavnostní večeře. Na stole nesmělo chybět pivo, skopová pečeně a koláče. Při této příležitosti hospodář vyplácel česáčům jejich zaslouženou mzdu. Večeře se po chvíli většinou změnila ve veselici. Za zvuků harmoniky se tancovalo až do rána.“
Mezi nejznámější a největší sklizňové slavnosti patří vinobraní. V průvodu bývá nesen velký střapec z hroznů, do slavnosti jsou zařazeny prvky starých vinohradnických zvyklostí - zarážení hory a čtení horenských práv.
Vinobraní v mnoha obcích předchází ještě zvyk zarážení hory. Tímto úkonem se uzavírají vinohrady začátkem září a nařizuje se, aby se do nich nevstupovalo až do vinobraní. Při tomto zvyku se staví u vinohradů nebo sklepů stromek ozdobený kyticí a někde i lahvemi vína. Zarážení hory se těší velké oblibě. Čtení horenského práva a všechny další obyčeje jsou často předmětem divadelního zpracování.
Aoutorkou pořadu je Helena Hájková.