Chodníčky lásky s dechovkou

Z knihy Prostá krása od Václava Frolce:

„Ještě po druhé světové válce chodili v některých krajích chlapci po dědině a zpívali svým milým. Bylo také běžné – a někde to dodnes dodržují – že chlapec navštěvoval své děvče jen některé dny v týdnu. Porušení tohoto pořádku se setkávalo s všeobecnou kritikou, ba i posměchem. Na Slovácku se říkalo, že v pondělí chodí, kerý sa o ňu bojí, v úterý, kerý o ňu nestójí, ve středu mládenec, ve čtvrtek vdovec, v pátek nedočkavec, v sobotu negdo a v nedělu gde gdo“.

„Bývalo zvykem, že s příchodem jara a léta se v noci nebo brzy nad ránem vysýpaly nebo vylévaly cestičky lásky. Někde o velikonocích, jinde před 1. květnem nebo svatodušní nedělí. Chlapci chodníčky vykropovali vodou nebo vápnem, vysýpali řezankou, popelem, žlutým pískem, pilinami, plevami, otrubami či kukuřičným šústím. Chodníčky vedly mezi domy zamilovaných mladých lidí a celé obci tak vyzrazovali dosud třeba utajovaný citový vztah. I když se některá z dívek snažila toto znamení lásky odstranit, málokdy se jí to podařilo. Milostné vztahy byly vyzrazeny a obyvatelé vesnice silně zasahovali, pokud šlo o lásku nepovolenou. No a jak to vypadalo, když byl jeden z milenců přespolňák? Jednoduše se udělala šipka směrem k jeho vesnici a před dům jeho milé se nalíčilo ohromné srdce s monogramem milencovým uprostřed“.

         „Dívky prý často činily vše pro to, aby si získaly srdce chlapce, který se jim líbil. K tomuto účelu používaly i různé rostliny. Třeba laskavec a stříbříček měli přitahovat mládence a pomáhali udržet lásku. K získání lásky sloužil také rozmarýn, polajka  a jiné květiny zašité do košile“.

Frolec, Václav: Prostá krása, Vyšehrad Praha 1984, 301 stran