Zbojnickými chodníčky

Zbojnickými chodníčky

Pořad v souvislostech


Zbojnickými chodníčky
Budeme vysílat

Malované písničky Mikoláše Alše
Musica Pura 2018
Musica Pura 2018
Vysílali jsme


Malované písničky Mikoláše Alše

Po stopách sběratelů lidových písní

Po stopách sběratelů lidových písní
Audioarchiv

Ondrušek, Ondráš, Juráš, Janošík - jména zbojníků. Pojďte společně putovat po jejich stopách a navštívit lesy, kde se ukrývali. Všichni nakonec skončili na šibenici, ale i přes jejich smutný konec je lid miloval  a nejvíce své hrdiny oslavil - jak jinak - než v písních. Folklorní okénko naladíte 17. října 2018 za pět minut pět odpoledne.

Zbojnictví na Valašsku vzniklo a nejvíce se rozmohlo v době povstání poddaných proti vrchnosti v letech 1621 - 1644. Jakmile z nejrůznějších důvodů nastala přestávka v bojích povstalců, uchylovala se část těch odvážnějších bojovníků ke zboji a tvořily se skupiny, které pobývali v lesích. Za války byl feudální řád silně uvolněn. Pokles autority zemských úřadů, násilí císařských i spojeneckých vojsk, náboženské pronásledování a bída – to všechno přímo pohánělo Valachy, aby hledali spravedlnost se zbraní v ruce. Mnozí chlapci utíkali do hor a dali se na zboj. Na Valašsku se zbojnictví vyvíjelo společně se zbojnictvím na Slovensku, Slezsku, Polsku a v celé karpatské oblasti. Hornatý kraj s rozlehlými lesy a ráztokami, se salašemi a pasekami skoro na rozhraní tří států s možností snadného útěku a přízeň lidu – to všechno dalo zbojnictví na Valašsku osobitý ráz.

Kolem roku 1638 se zbojnictví rozšířilo natolik, že státní moc si se zbojníky už nevěděla rady. A tak byla proti zbojnictví zřízena zvláštní skupina horských četníků složená z mužů znalých poměrů a krajiny. Nazývali se portáši a měli chránit vládnoucí moc před hněvem a pomstou utlačovaného lidu. Mezi portáši ovšem byli i jednotlivci, kteří nezapomněli na svůj původ a postavili se po bok zbojníků proti svým pánům. I když nebyli portáši mezi lidmi nějak zvlášť oblíbeni, vypravuje se o nich řada historek a jejich síle a obratnosti. 

Lid zbojníky miloval a dal jim čestné místo i ve své umělecké tvorbě. Nejvíce oslavil své hrdiny v písních. Ale i ve zbojnických tancích poznáváme odhodlání a také kus nevázaného veselí. S oblibou malovali zbojníky na obrázky na skle a lidé si tyto obrázky rádi kupovali na jarmacích a zdobili jimi své jizby.