Tříkrálová znamení aneb Lidové obyčeje o svátku Zjevení Páně

Putování sv. Tří králů – chcete-li, tajemných orientálních mágů – do Betléma k právě narozenému dítěti Ježíši můžeme číst také jako cestu za nadějí, za novým začátkem, za pokorou a ohleduplností. Právě naděje spojuje biblický příběh a dávná legendická vypravování s naší dobou. 

V Bibli je příběh Tří králů zaznamenán u evangelisty Matouše. Vypráví o hvězdě, ukazující králům cestu k narozenému božskému Dítěti. Při setkání s ním se mu klaní a dávají mu dary. Připomínání Tří králů o svátku 6. ledna však jako by zastřelo skutečnost, že jde o slavnost Zjevení Páně, původní starokřesťanský svátek, v němž se připomíná Ježíšův křest v Jordánu a zjevení jeho božství. Již ve středověku se do popředí oslav dostali zmínění tři mágové či králové, zejména po přenesení jejich ostatků do Kolína nad Rýnem, ke kterému došlo v roce 1164 z Milána, kam se podle legendy dostaly v 5. století z Konstantinopole.