Příběh Jana Sladkého Koziny

O tom, jak Jan Sladký-Ko­zina vypadal, se ve svém díle Chodenprozess zmiňuje dr. Weisel, lékař ze Všerub, který měl přístup k archivu koutského zámku. Uvádí, že Kozina byl střední, silné, zavalité postavy a upřesňuje, že byl pevné povahy, bez falše. Byl jistě zdatným řečníkem. Byť nikdy nebyl rychtářem ani konšelem, uměl byhodnotit situaci a přimě­řeně reagovat.

Kozinův úhlavní nepřítel Wolf Maxmilián Lammingen, nazývaný Lomikar, byl na Chod­sku považován za výrazně ošklivého člověka. Byl rusovlasý (i když to byla zřejmě módní paruka), a o li­dech zrzavých jako Jidáš se říkalo, že jsou nebezpeční a psychicky vyšinutí. Podle ostatků v klenečské hrobce byl asi 170 cm vysoký s podlouh­lým obličejem. Byl schopný právník a bezohled­ný podnikatel. V Trhanově si nechal vybudovat své správní i osobní sídlo, nato otevřel v Nemanicích skelnou huť, v Peci pod Čerchovem sklárnu a železárnu, na jeho panství pracovalo pět hamrů. Ve Kdyni založil první manu­fakturu na výrobu punčoch a mlynářských plátýnek. Co se týče politiky, stal se krajským hejtmanem v Plzni a posléze c. k. místodržitelem v Praze. Jako všichni přede­šlí zástavní pánové sledoval i Lammingen především osobní ekonomické zájmy, snažil se obohatit na úkor kohokoli a nejvíc to odnášel jeho poddaní Chodové.