Po stopách sběratelů lidových písní XIII.

Eduard Peck se narodil ve Vrahovicích u Prostějova, kde jeho otec působil jako učitel. Dětství prožil ve Štípě a ve Zlíně, vystudoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a poté také učitelský ústav v Brně. Jako učitel působil Eduard Peck v letech 1876-1888 ve Vizovicích, kde sbíral pohádky a písně, které vydal pod názvem Valašské národní písně a říkadla s nápěvy do textu vřaděnými  - bylo to v roce 1884. O šest let vydal publikaci Okresní hejtmanství Holešovské a monografii Lid na Vyzovsku (pozn.: v dobových dokumentech se název města objevuje i s tvrdým "y").

Pohádek zapsal Eduard Peck celkem 84. Zapisoval podle vypravování, zaznamenával vypravěče, datum, místo. Později rukopis proškrtával a slohově upravoval, ale původní zápisy jsou čitelné a začínají datem 25. prosince 1882. Vypravěčů bylo tehdy dvanáct - nejvíc vypravoval Sedlařík ze Slušovské ul. ve Vizovicích, potom pan Řeha, krajánek Spružina ze Lhoteckého mlýna a pan Zimáček. Peck vybíral většinou texty pohádkové, takže jeho sbírka je poměrně vydatná. A o čem pohádky jsou? O pagáčku, Fialce z krchova, Draku Papúchovi, Trojsynovi nebo O Pipanovi.

Kniha Peckových pohádek byla vydána k 750. výročí první písemné zmínky o Vizovicích zásluhou tehdejší starostky Aleny Hanákové a místostarosty Víta Sušila. Rukopis pro tuto příležitost zapůjčilo ze svých sbírek Národní muzeum v Praze. 

Eduard Peck byl erudovaným etnografem, folkloristou, archeologem, historikem, numismatikem a sběratelem a jeho dílo je trvalým přínosem. Uvážíme-li, že všechno, co na vědeckém poli Eduard Peck vykonal, musel vykonat při plnění náročných povinností venkovského učitele, uvědomíme si nejen míru Peckova nadání, ale především míru jeho pracovitosti, houževnatosti a obětavosti, s nimiž této činnosti věnoval téměř všechnu životní energii, téměř všechen volný čas.