Po stopách sběratelů lidových písní XII.

Folklorní okénko přinese další díl putování Po stopách sběratelů lidových písní. Představíme Martina Zemana, sběratele lidových písní, zvyků a obyčejů. Výsledek jeho celoživotní sběratelské práce čítá přes tři tisíce zaznamenaných nápěvů, písní i tanců. Žil na Horňácku, kde také organizoval pořady a věnoval se přípravě hudců a tanečníků pro různá vystoupení. Poslouchejte ve středu 16. září 2015 za pět minut pět odpoledne.
Martin Zeman se narodil 15. srpna roku 1854 ve Velké nad Veličkou, přirozeného centra Horňácka. Jeho otec, také Martin Zemna, byl sedlák a současně vedoucí literátského sboru a vyhlášený zpěvák, a tak vedl k muzicírování celou rodinu. Jeho dcera Kateřina, byla také znamenitá zpěvačka a později pomáhala bratrovi a jeho kolegovi, sběrateli Františku Bartošovi zapsat na tisícovku nápěvů. Martin Zeman „mladší“ vypomáhal v hospodářství a pracoval na svém hudebním vzdělání. Hrával od dětství na klarinet a na housle – například kontroval v hudecké muzice legendárního primáše Pavla Trna, která se proslavila v roce 1895 na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Dokázal se vypracovat natolik, že v letech 1875-1978 sloužil u posádkové hudby v Kroměříži a v Olomouci jako klarinetista a fagotista. Absolvoval dva ročníky vyhlášené pražské varhanické školy, kde získal kvalitní hudební vzdělání zaměřené na církevní hudbu.
Se sběratelem a vydavatelem zpěvníků lidových písní Františkem Bartošem se Martin Zeman seznámil v období let 1883-1884 přímo ve Velké. Brzy začali pracovat společně – Bartoš zapisoval texty, Zeman nápěvy. V tom se skrývala jeho zručnost, protože později jako vůbec první sběratel zapsal i rytmus a melodii hry horňácké hudecké muziky.
Vrcholem snah o prosazení Horňácka za hranicemi regionu byly přípravy k účasti Horňácka na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze v roce 1895. V rámci těchto příprav proběhla místní národopisná slavnost ve Velké nad Veličkou ve dnech 22. a 23. července 1894, první akce svého druhu na Horňácku vůbec. Šlo o přehlídku zpěváků, tanečníků interpretujících všemožné zvykoslovné scény – například ze svatby, z fašanku, návratu ze žatvy, ukázky domácích prací, domácích řemesel a lidových výrobků, vesnických interiérů a zařízení. Šlo v podstatě o reálný předobraz dnešních Horňáckých slavností. Na přípravách obsáhlého scénáře i dramaturgie jednotlivých vystoupení pro slavnosti ve Velké a o rok později v Praze se spojila řada osobností pod vedením Martina Zemana a Karla Klusáka.