Po stopách sběratelů lidových písní VI. - Jaroslav Bradáč

Učitel, hudební skladatel, publicista a sběratel lidových písní Jaroslav Bradáč po sobě zanechal pozoruhodnou sbírku 1 200 písňových záznamů z Plzeňska.

Jaroslav Bradáč se narodil v hudební rodině 17. července 1876 v Paceřicích na Turnovsku.  Dětství prožil ve Vlastibořicích, kde jeho otec, vyhlášený hudebník, působil jako řídící učitel. Všechny svoje děti kromě jiného vyučoval zpěvu, hře na housle, klavír i varhany.

Mladý Jaroslav Bradáč po otcově vzoru absolvoval učitelský ústav v Jičíně a poté působil jako učitel či řídící učitel na obecných školách ve Skvrňanech u Plzně, v Přešticích a Lužanech, v letech 1904–1910 vyučoval zpěv na plzeňské reálce. Tehdy byl již vysoce erudovaným hudebníkem, ve skladbě soukromým žákem Vítězslava Nováka a Zdeňka Fibicha. Ve vlastní tvorbě, která čítá asi 40 opusů převážně komorních a vokálních skladeb, vědomě vycházel z tradic lidové hudby. V roce 1931 stál u zrodu vlastivědného časopisu Pod Zelenou horou. Věnoval se literární činnosti a je rovněž autorem řady hudebně pedagogických, didaktických a vlastivědných publikací.

Výsledky Bradáčovy práce v oboru hudebního folkloru jsou pozoruhodné. Pod vedením předních českých muzikologů a folkloristů se Bradáč v roce 1907 zapojil do celostátní sběratelské akce s názvem Das Volkslied in Österreich – Lidová píseň v Rakousku. Celkově Bradáčova sbírka z let 1906–1911 obsahuje 1 237 písňových záznamů z Plzeňska. Zásilky vynikají spolehlivými zápisy nápěvů i textů, jsou přehledně řazeny, nechybějí v nich údaje o zpěvácích, data a lokality zápisu, připojeny jsou ilustrační fotografie. Bradáčovi se rovněž podařilo shromáždit pozoruhodný soubor krajových rukopisných zpěvníků a kramářských tisků. Podle dochovaných kvitancí Bradáčovi náležela odměna kolem 150 korun ročně včetně náhrad zejména za cestovní výlohy a nákupy zpěvníků.